Božská hra

Knihu jsem si náhodou vytáhla z police v knihovně a anotace mě tak zaujala, že jsem si řekla, proč to nezkusit. A dobře jsem udělala. Příběh se točí kolem umělé inteligence, která si myslí, že je Bůh… a že není milující ani milosrdný, to asi nemusím zdůrazňovat. Autor si vybral i perfektní hlavní postavy - skupinu chytrých teenagerů, kteří jsou od přírody zvědaví a k počítačům mají blízko, ale zároveň jsou zranitelní. Postavy nejsou černobílé, mají své kladné stránky i problémy, které jsou naprosto uvěřitelné. A když jim Bůh slíbí, že jim za drobné protislužby a úkoly splní všechna přání, tak se rozjíždí řetězec událostí, které připomínají spíš peklo. Téma bylo zpracované velmi dobře, že mě místy opravdu mrazilo. Knížka se četla rychle díky krátkým kapitolám, bylo to napínavé a neuvěřitelně uvěřitelné. Proto mě trochu zklamal konec, asi vím, jak to autor myslel, ale přišlo mi to jaksi překombinované. I tak dávám pěkné 4 hvězdičky.

Když jsem tak četl komentáře, neočekával jsem příliš, nicméně překvapivě opak byl pravdou. Stránka za stránkou ubíhala jak nic, příběhem jsem proplul tak rychle, že jsem se ještě ani nevzpamatoval, že už je konec. Když jsem se dostal za polovinu knížky, měl jsem už takový stihomam, že jsem z toho měl zlé sny. Každá postava měla své dobré i špatné stránky, což se plně projevilo. A k tomu, co všechno se v božské hře dělo, a k tomu, co musely hlavní (i vedlejší) postavy vykonat či vytrpět, jsem měl velké pochopení i soucit. Oproti jiným hodnocením mi tahle kniha prostě sedla a vřele ji doporučuji k přečtení. Pro mě to byl zážitek v dobrém i ve zlém.