Božská hra

Knihu jsem si náhodou vytáhla z police v knihovně a anotace mě tak zaujala, že jsem si řekla, proč to nezkusit. A dobře jsem udělala. Příběh se točí kolem umělé inteligence, která si myslí, že je Bůh… a že není milující ani milosrdný, to asi nemusím zdůrazňovat. Autor si vybral i perfektní hlavní postavy - skupinu chytrých teenagerů, kteří jsou od přírody zvědaví a k počítačům mají blízko, ale zároveň jsou zranitelní. Postavy nejsou černobílé, mají své kladné stránky i problémy, které jsou naprosto uvěřitelné. A když jim Bůh slíbí, že jim za drobné protislužby a úkoly splní všechna přání, tak se rozjíždí řetězec událostí, které připomínají spíš peklo. Téma bylo zpracované velmi dobře, že mě místy opravdu mrazilo. Knížka se četla rychle díky krátkým kapitolám, bylo to napínavé a neuvěřitelně uvěřitelné. Proto mě trochu zklamal konec, asi vím, jak to autor myslel, ale přišlo mi to jaksi překombinované. I tak dávám pěkné 4 hvězdičky.

Je to čtivé, ale pro mě spíše průměr. V některých pasážích jsem se vyloženě ztrácela. Najdete tady spoustu otázek ohledně života a lidské existence, ale po přečtení jsem měla spíše pocit, že mi kniha nic nedala a hlavně se nic pořádně nevysvětlilo. Konec mě naprosto zklamal… Moc mi nesedla představa hry v reálném světě viditelná přes mobily/brýle. A nechat se do něčeho takového uvrtat jedním pitomcem mi přišlo trochu přes čáru. Příběh chtěl sledovat osudy hlavních postav, najdete však náznaky i o osudech těch vedlejších, ale bohužel jenom okrajově a to mě dost štvalo. Navíc to přeskakování z postavy na postavu v jednom úhlu pohledu mě vyloženě vytáčelo! Někdy jsem se ztrácela i v přímých řečích – ty za mě nejsou zrovna propracované. Některé věci jsem při čtení nepochopila, Bibli nastudovanou nemám a programování také ne. Takže pro mě je kniha průměrná a znovu ji číst nebudu.