Podle anotací jde o knihu, která v Německu vyvolala velký zájem čtenářů i kritiků. O knihu, v níž autorka ,,skvěle vyvažuje rovinu vyprávění o vlastní rodině a zkušenostech se společenskou reflexí”. Nevím, jak moc se liší německé a české sociální rozvrstvení společnosti. Nikdy jsem v Německu dlouhodobě nežila a nemohu tedy německou společnost nebo politický systém hodnotit jinak, než na základě historických souvislostí, informací z tisku a médií, nebo na základě mnou přečtených knih německých autorů. Číst nebo poslouchat o “něčem” a žít “to”, je velký rozdíl. Já žiji v Česku, vyrůstala jsem v rodině, která byla dobře zajištěná, měli jsme byt, dvě auta, dovolené, zimy na lyžích, léta na kolech... na čež stačil souběh několika různých nečekaných okolností, abych najednou žila v rodině, kde byli rodiče nezaměstnaní, rodina chudá a vztahy zpřelámané. Pracovat na plný úvazek jsem musela hned od maturity, abych vůbec mohla současně chodit na vysokou a ještě nosit peníze domů. V mnoha částech knihy jsem tedy našla pochopitelné plné souznění s autorkou, souznění s jejímy názory i postoji. Pochopení... Pochopení ale nemám pro její zaujaté všeobjímající kritiky společnosti a z kontextu vytržené tvrzení o všem možném. Autorka (ač to tak cítí) nemá patent na kázání o morálce kapitalistické společnosti jenom proto, že pochází z chudého prostředí a že jako dcera nezaměstnaných rodičů “povstala z bláta”, vystudovala a stala se novinářkou. Kniha je plná líbivých výkřiků, utopických představ a naivních tvrzení, faktů (neprofesiálně) vytržených z kontextu a zasazených tam, kde se autorce zrovna hodilo. A toto u mě knihu i přes mnoho dobrých pasáží naprosto odepsalo. Okouzlení touto knihou v německém prostředí asi nechápu.

Prožít dětství v rodině nezaměstnaných neznamená, že člověka jiný úděl nečeká. Sama autorka je toho dokladem. Ještě by měla nabýt vyššího zdravého sebevědomí a přestat se za svůj původ stydět. Škoda, že v knize nezazněly zkušenosti jejích rodičů s dlouhodobým životem na sociálních dávkách. Jistě ne všichni nezaměstnaní propadnou alkoholismu a trpí sociální vyloučeností. Komu se podmínky stanovené úřadem práce pro udělení finančních prostředků na živobytí zdají být ponižující, může hrdě hladovět. Obdivuji referenty, kteří tam pracují. Určitě dlouhodobě zažívají větší stres než někteří žadatelé.