Bídníci

Podle anotací jde o knihu, která v Německu vyvolala velký zájem čtenářů i kritiků. O knihu, v níž autorka ,,skvěle vyvažuje rovinu vyprávění o vlastní rodině a zkušenostech se společenskou reflexí”. Nevím, jak moc se liší německé a české sociální rozvrstvení společnosti. Nikdy jsem v Německu dlouhodobě nežila a nemohu tedy německou společnost nebo politický systém hodnotit jinak, než na základě historických souvislostí, informací z tisku a médií, nebo na základě mnou přečtených knih německých autorů. Číst nebo poslouchat o “něčem” a žít “to”, je velký rozdíl. Já žiji v Česku, vyrůstala jsem v rodině, která byla dobře zajištěná, měli jsme byt, dvě auta, dovolené, zimy na lyžích, léta na kolech... na čež stačil souběh několika různých nečekaných okolností, abych najednou žila v rodině, kde byli rodiče nezaměstnaní, rodina chudá a vztahy zpřelámané. Pracovat na plný úvazek jsem musela hned od maturity, abych vůbec mohla současně chodit na vysokou a ještě nosit peníze domů. V mnoha částech knihy jsem tedy našla pochopitelné plné souznění s autorkou, souznění s jejímy názory i postoji. Pochopení... Pochopení ale nemám pro její zaujaté všeobjímající kritiky společnosti a z kontextu vytržené tvrzení o všem možném. Autorka (ač to tak cítí) nemá patent na kázání o morálce kapitalistické společnosti jenom proto, že pochází z chudého prostředí a že jako dcera nezaměstnaných rodičů “povstala z bláta”, vystudovala a stala se novinářkou. Kniha je plná líbivých výkřiků, utopických představ a naivních tvrzení, faktů (neprofesiálně) vytržených z kontextu a zasazených tam, kde se autorce zrovna hodilo. A toto u mě knihu i přes mnoho dobrých pasáží naprosto odepsalo. Okouzlení touto knihou v německém prostředí asi nechápu.

Souhlasím se spíše negativními recenzemi. Autorka má jistě v mnohém pravdu, to, že je velmi těžké se dostat "nahoru", pokud člověk pochází s chudých poměrů je prokázáno různými sociologickými průzkumy i v českém prostředí. Ale celkově je kniha strašně ubrečená, myšlenky autorky příliš socialistické a ještě mi přišlo, že se mnohé v jednotlivých kapitolách vlastně opakuje. Vyloženě nové myšlenky jsou až v závěrečné kapitole "Co s tím".