Bez citu

Druhý díl čtenáře opět zavede do světa, kde rodiče mohou rozhodovat o rozdělení dítěte od třinácti do sedmnácti let. Známé i nové osoby příběhu bojují své velké i malé bitvy o život. Mnoho myšlenek o vzniku a trvání společnosti, o bytí, existenci, právech a etice skutků. Některé postavy jsem si oblíbila a musela je během čtení opět opustit. Strhující finále. V hlavě se mi rojí jedna myšlenka týkající se práva na život za druhou a to je vlastně velmi dobré poselství knihy. Mrazivé jsou manipulativní reklamy a zprávy z námi známého světa. Zbývá doufat, že nás budoucnost nerozdělí. Ve všech významech slova.

Konečně jsem se dočkala druhého dílu a .....(vůbec nechápu, kdy se to stalo) jsem na jeho konci. Pocity? "Wow! Ty brďo! Skvělé! Bože teď to přeci nemůže skončit! Pecka! Přátelé, já si četbu této knihy neskutečně užila a to podotýkám, nikdy bych nečekala, že mě žánr dystopie tak zaujme. Vše je do posledního detailů promyšlené, děsivě propracované, skvěle vykreslené, čtivé a doslova přichystáno pro třetí díl. Kritický hodnotím vazbu knihy a velikost písma. Tady se šetřilo na nepravém místě, i mladí lidé trpí poruchami zraku.

!!! POZOR SPOILERY !!! CITÁT: Jak poznám, že mi teď nelžeš? Nepoznáš. Ale zatím jsi zásluhou svých instinktů vždy přežil. Co ti říkají instinkty teď? Instinkty mi říkají, že jsme v hajzlu tak jako tak, ať udělám cokoli. Ale to je u mě normální. Po těch letech, co jsem četla první díl, jsem chvíli tápala v některých pojmech a událostech, které jsem zapomněla, jinak byly dojmy z prvního setkání s autorem tak silné, že se mi vše velice rychle vybavilo. Do děje vstoupili noví hráči, kdy zejména čápnutý Starkey si tohle označení zaslouží. Bože, jak mě tenhle kluk štval a jak jsem doufala, že dostane po čumáku! A jak mi bylo líto Trace! Potěšilo mne znovushledání se Lvem, toho jsem si oblíbila už prve a nyní mi byl ještě sympatičtější. A moje sympatie si rozhodně získal i Cam, jehož pozice v tomhle světě je z mého pohledu nezáviděníhodná, ale z pohledu čtenáře hodně zajímavá. Ve dvojce bylo nastíněno, proč vlastně byla Dohoda o rozpojení přijata (je zajímavé, že jsem se po tom sama nikdy pořádně nepídila!). Proaktivním občanům je třeba podívat se na zoubek! CITÁT: Ty jsi vážně hajzlík, víš to? Jablko nepadá daleko od stromu. Já mám stromů spoustu, budeš muset být konkrétnější. Já toho Shustermana prostě žeru. Začalo to nenápadně výpůjčkou Bez šance na základě komentářů z Databáze knih. Dostal mě hned napoprvé. Říkala jsem si, že tenhle úspěch nemůže zopakovat, ale dostal mne znovu. Suchem a pak Smrtkou. Teď jsem si zase naivně říkala, že už mne nepřekvapí, aby mi Bez citu opět vzalo vítr z plachet. Nechápu, kam na svoje nápady chodí a smekám. I když je to žánr YA a trochu mi dělá problém, že se jako dospělec nemám s kým v knize identifikovat, Shusterman do knihy dokáže dát tak hluboká témata a myšlenky, že si z nich hodně odnese i dospělý čtenář. Strašně moc si přeju, aby mu to zůstalo, a i třetí díl téhle dystopie (a já doufám, že bude brzy) mě něčím odrovnal. CITÁT: Věci se dějí buď proto, že to mý nějaký důvod, anebo se dějí úplně bez důvodu. Život člověka je buď nitka v nádherném goblénu, nebo je lidstvo jen beznadějně zašmodrchaný uzel. Máš právo být vybíravý. Neměl bys vzít nic míň než to, co chceš ty sám. Koho by napadlo, že jedinečný celek jejího odpuštění může představovat cennější dar než stovka jejích částí?