Valašské rebelie bývaly prezentovány málo, pokud vůbec. V gigantickém kotli třicetileté války šlo o bezvýznamné šarvátky. Pokud o nich přece padla v minulosti zmínka, pak byly tendenčně prezentovány jako protest utlačovaného lidu proti vrchnosti. Bylo opomíjeno, ať úmyslně či neúmyslně, že obyvatelé Valašska ve skutečnosti bránili svou (nekatolickou) víru a svou (hornatou) vlast. Uvyklí tvrdému životu v horách a zocelení náporem neustálých výbojů z uherské strany dokázali si udržet jistou existenční nezávislost i náboženskou svobodu. Heslo „Za boha a za vlast!“ bylo hnací sílou povstání těch horských lidí, jdoucích ve třech vlnách po sobě. Marné byly naděje Valachů na pomoc souvěrců Švédů i uherského vojevůdce Rákocziho. Povstání bylo nakonec krvavě potlačeno. I přes krutou exekuci přece zůstali Valaši neporažení, neboť ducha volnosti jim nikdo nedokázal vzít.