Noční tvorové umlkli a upřeli pozornost na dům, který se po mnoha letech spánku probudil k životu. Buch...! Buch...! Buch...! Najdi Emilyyyy... Snad každý tvrdí, že základem dobrého příběhu je první dojem. Respektive první věta. A paní spisovatelce se první věta povedla. (To nahoře rozhodně není ta první věta, o které mluvím) Má takový nádech nejen naděje a tajemna, ale i krve a smrti. Ostatně o tom celý příběh je. Vše je vyprávěno poctivě a je jen na čtenáři, zda bude příběh brát jako opravdu uskutečněný nebo jen pravdivý s prvky tajemna a mysterie. Já jsem se rozhodl tomu věřit. A věřte, že tím jsem si celý ten smutný a drastický příběh užíval. Mrazilo mě u něj a sem tam jsem měl i v pozoru chlupy nejen na rukách. Malá ochutnávka: Kamila se vyděšeně krčila zavřená v široké šatní skříni, naslouchala matčinu křiku a fňukala. Když jí uteklo hlasitější zaštkání, Emily sedící naproti ní si varovně položila ukazováček před rty. Je v tom smutek i drama. Všechno vede k jedinému konci. K pravdě. Ale dostat se na konec příběhu není tak jednoduché. Příběh má tři časové linie, které se krásně prolínají. A protože znáte jména účastníků všech linií, není rozhodně žádným problémem ihned poznat v jakém čase se nacházíte. Ostatně, u každé kapitoly je na počátku jasně napsáno, do jakého času se přesouváme. Paní spisovatelka nechává čtenáře neustále v nevědomosti, střídá období a aby toho nebylo málo, přidá ke konci ještě jednu časovou linii. Citát: Byla se jakžtakž ochotná smířit se strašidlem v baráku, ale oživlé plyšové zvířátko bylo i na ni trochu moc. Fuj! Pracovat s takovým rozpětím není asi žádná sranda. Ke konci příběhu to pak už byla rychlovka. Časové linie se střídaly strašně moc rychle, což možná je trochu vadou, ale protože to šlo opravdu rychle, nemá čtenář pocit, že by o něco přišel. Rozhodně se však nenudí. Mám pocit, že tohle je lépe napsané než prvotina paní spisovatelky – Ve stínu války – která se mi také líbila. Avšak Balada pro Emily má v sobě víc potenciálu a je vidět, že paní Stráníková nám zraje. Jsem zvědav na její další příběh. Tuto baladu vřele doporučuji. Citát: Vítr zahání všechny smutky, už nikdy nebudeš se bát . . .

81% "Vítr zahání všechny smutky, už nikdy nebudeš se bát, půjdu s tebou ruku v ruce, dokud budu mít sílu stát. Světlo slunce roztřpytilo vody, tvé srdce držím v dlaních svých, ochráním tě na cestě naší ze svých sil posledních. Měsíc v úplňku se nad námi sklání, se mnou půjdeš do kraje předků mých, tam staneš se královnou a mou paní v zemích vzdálených." ___________________________________________________________________________ Hned na první stránce jsem byla v šoku, Kamila přijela do Vernířovic, poměrně neznámé vesnice, ale my tam máme chalupu! Chalupa její matky je v Sedmidvorech, kam chodíme často na procházky a vím, o kterou se jedná, byla tam hospoda, kousek od ní je hájenka. Teď už je chalupa opravená. Sehnali jsme si s přítelem předválečnou katastrální mapu chalup ve Vernířovicích a Sedmidvorech, máme fotky, jak tehdy vypadaly a my jsme fotili chalupy v současnosti a u těch, které už nestály, aspoň místo původního stavení. Při čtení tohoto románu jsem se nebála, ale měla jsem pořád takový svíravý pocit. Už v 60. letech a pak později jsem s kamarády ve Vernířovicích lezli do opuštěných chalup, ze kterých místní odnesli všechno, co se jim hodilo a co už se nehodilo, tak třeba aspoň na podpal. Pamatuji si, jak na mě tajemně až nepříjemně strašidelně ty domy působily. Bála jsem se v nich, jako bych cítila dech těch mnoha generací, které kdysi dům obývaly. Balada pro Emily je vyprávěna v několika časových rovinách, nejhůře na mě působilo vyústění té linky z roku 1945. Duchů už jsem se pak tolik nebála, no ale trochu úzko mi bylo. Nenechte si tento výborný mysteriózní thriller ujít! Pěkné jsou také ilustrace a obálka. A jako bonus fotky na posledních stránkách. Moc děkuji autorce za zážitek s touto knihou.