„Lešku, vše, co vidíš, může patřit tobě. Stačí, abys udělal jedinou věc, a stane se z tebe bohatý muž. Přiviň mě na svou hruď“. První věc, která mě zaujala v této knize není ještě součástí příběhu. Víte, jak je v skoro každé knize na jejím začátku napsáno varování; „Všechna práva vyhrazena a že žádná část nesmí být reprodukována bez písemného souhlasu držitele práv...bla bla bla...“ Ale tady je ještě jedna věta, kterou jsem snad ještě nikde nečetl, nebo už jsem toto varování přehlížel, a tudíž netuším, zda je to i v jiných knihách...zde se píše dovětek; „s výjimkou krátkých citací nebo odkazů, které tvoří součást kritického hodnocení.“ Citát: Nenasadím život za někoho, kdo neváhá ve jménu Boha vraždit tisíce. Musel jsem si na čas dát oddych od mimozemšťanů, elfů, Baltimorů, Abeů a dalších tvorů ze světa sci-fi a fantasy a vrhnul se na tento román. Avšak i tady jsem narazil na bájné tvory a bytosti. V tomto příběhu, odehrávajícím se okolo roku 1633 v naší zemi, se klidně všechno mohlo stát. Já nejsem historik, ale vím, že naše báje jsou prošpikovány všemi možnými tvory. (K. J. Erben by vám to vysvětlil) Ale pozor, nemyslete si, že tohle je o těch tvorech, to ne. Malá ochutnávka: Krčma byla přeplněná lidmi. Téměř se nedalo projít mezi stoly. Bohatší statkáři, mlynář, pekař a jiní movitější obchodníci zabrali lepší místa. Chudina si musela vystačit se stoly zastrčenými v koutech. Za normálních okolností by se Vladek s Inge těšili z pohádkové tržby, ovšem dnes... dnes měly peníze trpkou pachuť války. Všechny naplňoval strach. Všichni hledali odpovědi. „Jako by nestačilo, že nám na krk dýchá švédské vojsko!“ Tohle je příběh o životě, o lásce, o strastech, o boji a hlavně o lidském údělu v těchto dobách (1633). Líbí se mi, že i když paní spisovatelka tu pracuje se spoustou postav, je každá z nich lehce zapamatovatelná. Důvodem bude určitě také fakt, že všichni ty jména známe a jsou vesměs česká. (Anežka, Marion /hebrejsky Marie/, Helena....) - (jo, a někdy Švédská) Tak že, když jsem otočil stránku a kapitola začínala jinde, než ta předešlá, byl jsem okamžitě v obraze a v klidu četl dál. Příběh má čtivou linii, má to spád, skoro nic není zbytečné a překvapí nebo potěší i konec příběhu. Citát: Raději zvolíš naprostou samotu před mou společností? Na samém konci knihy najdete Doslov. Zde vám paní spisovatelka vysvětlí, jak moc je to historické, jak moc použila legendy a báje a hlavně vás zve na krásný výlety. Tak že až dočtete, rychle do Rychleb, protože čert by vás vzal, pokud nebudete ochotni věřit, že země Česká je okultní země, kde se vedle sebe klidně sejdou stvoření o kterých ani netušíte že žijí a že je lidé kdysi brali docela vážně. Všechno se totiž opravdu mohlo odehrát, čemuž paní spisovatelka věří, tak proč nesouhlasit. Citát: Praha je klíčová. Představuje naději pro celou zemi, pro celý český národ.

Bohužel mně kniha Ve stínu války moc nechytla, strašně mi tady vadilo to neustálé skákání v ději a když jsem četl tak mě v hlavě neustále blikalo že je to hrozně zmatený. Také postavy na začátku nebyly moc dobře představený a nějakou dobu mi trvalo je někam zařadit, možná to časem zkusím znova a třeba to líp sedne, ale zatím můžu dát maximálně dvě hvězdy.