Balada mrtvého světa

Do knížky jsem se pustila jen díky tomu, že se objevila v klubu audiotéky. Nebylo to špatné, ale nějak moc mě to nenadchlo. Jelikož se jedná jen o duologii tak se do pokračování pustím.

Poměrně chaoticky napsaný první díl putování dvou lidí z rádoby viktoriánského Londýna do magického světa. Přijde mi, že si autorka ukousla velké sousto. Namyslela zajímavý komplexní magický svět, ale nedokázala do něj čtenáře nějak dobře pustit, aby se v něm opravdu zorientoval. Příběh tříštil jak divný a nepříjemný prolog, který tam v té chvíli nedával smysl, tak potom postupné vracení vzpomínek na smrt kolegy. Ach, strašně moc jsem se ztrácela. Neorientovala jsem se v nových bytostech a v magii, chybělo mi ukotvení něčím, co znám. Možná mi chybělo, že nemám načtenou Grišu, kterou je dílo asi, soudě dle komentářů, poměrně hodně inspirováno. Asi se do dalšího dílu ani nepustím, postavy mi nijak nepřirostly k srdci a čtení pro mne bylo náročné, fakt jsem se dost ztrácela.