Bakly - Hledání smrti

" Stál jsem v kanceláři Suchara, jednatele arény,a čakal. Nad ničím jsem nepřemýšlel, prostě jsem je tak nechával plynout čas. Suchar nebyl v takové pohodě jako já a zachmuřeně mě pozoroval. Už mě nebral na lehkou váhu, spíš jako problém, ze kterého musí vybruslit. Dopřával jsem mu veškerý čas, který chtěl. Čekáni mě neznervózňovalo, ani ve stoje před někým, kdo na mě zíra ze své židle. Bylo mi to fuk." Od pána Žambocha mám Baklyho príbehy najradšej, a keď do toho zamieša aj Koniáša, je každému jasné, že z toho nemôže vzniknúť nič hrozné, ale naopak napínavý príbeh plný prekvapení. Autor výborne vykresluje kladné, ale ja záporné postavy, a tým pripúta čitateľa hlbšie do deja, pričom na konci zistíte, že nemôžte prestať. Nadvezuje to na predchádzajúce príbehy Baklyho a Koniáša. Nečítal som ešte Vlk samotár, tak mi dosť unikalo, keď sa postavy vracali späť do minulosti. Hledáni smrti sa skadá z niekoľkých dejových častí, kde autor skáče z jednej na druhú. Nie je to na škodu práve naopak, knihe to len prospieva. Najviac ma zaujali časti s Baklym a časti s tajomnou entitou v Grafzatzkej kanalizácii. No, uvidíme ako sa to vyhrotí v nasledujúcom diele.

Mávl jsem na hospodského. Jedno z jeho děvčat mi hned přineslo pivo. Vonělo jako pivo, chutnalo jako pivo. Fajn. Na světě je nový příběh, který sleduje další osudy Baklyho. Ve městě je nový týpek a bude zle. Na Baklym se mi líbí jeho povaha. Mistr Žamboch vytvořil nezapomenutelnou postavu zabijáka, kterému nevadí že při souboji umře. Vlastně on to vítá a těší se na smrt. Proto není tak jednoduché ho zabít. Tady přijíždí do Grafzatzy jednoho z největších a nejbohatších měst Crambijského impéria, a aby našel osobu, kterou urputně hledá musí pozabíjet spousty protivníků a doslova vnést chaos mezi tamní podsvětí. Do toho přidejte nestvůru žijící v městské kanalizaci, která vlastně také zabíjí. Dva zabijáci v jednom městě – bude boj. Citát: Nesměl jsem pustit z řetězu bestii, kterou jsem v sobě tak tak ovládal. Tento příběh má pokračování v dalším příběhu nazvaném V objetí smrti. Pan Žamboch své čtenáře nešetří a po delší době vydal dvě knihy těsně za sebou s jedním hrdinou. Bakly je borec, který se řídí heslem, že jen to nejhorší je pro mě dobrý, borec, který miluje dobré jídlo, spousty jídla a pivo, spousty piva. Pro mě je to lepší postava než Koniáš. Ale nebojte, v tomto příběhu se najde více kladných i záporných postav, kterým se dá klidně fandit. A je tu i Baklyho dcera, díky ní si to s tou smrtí stále rozmýšlí. Malá ochutnávka: Měl jsem na sobě svůj zemřelý kožák, ve kterém v sedě s ohrnutým límcem, vyholenými vlasy a odrůstajícím strništěm vypadám jako neohrabaný tlouštík. Lidi mi pak nevěnují zbytečnou pozornost. Ti, co mé maskování prohlédnou, ze mě mají respekt nebo se rovnou bojí...... Jedna z nejzajímavěji napsaných pasáží nese název Dietologická nebezpečí. Pojednává o Věci v podzemí a z toho mi běhal mráz po zádech. V knize se také objeví pojem Píďalkovitý pohyb, což je určitě velká pocta mistru Kulhánkovi, který ve své podstatě toto slovo vymyslel. Tady není co řešit, tohle si zaslouží pět hvězd. Je to čistokrevné a akční dobrodružství, které jsem si neskonale užíval. A vlastně ihned po dočtení jsem se vrhnul na pokračování. Vybral jsem osmnáct citátů a vložil je mistru Žambochovi na jeho profil. Citát: Dnešek je vždy jen jednou.