Aristokratka ve varu

Nemůžu si pomoct, ale já se zase báječně bavila. Je to prostě letní oddechovka, u které jsem se znova smála nahlas - obzvlášť při líčení školních výletů :-) Těším se na další pokračování, hlavně mě zajímá, jak to bude s Marií a Maxem ;-)

Smála jsem se od začatku až do poslední stránky. Jestli je 1. díl ještě lepší, asi umřu smíchem !!!

Taky občas máte dny, kdy jste ekvivalentem psychického papiňáku? Cítíte, že můžete co nevidět explodovat, ohodit svými natlakovanými negativními emocemi strop a nejbližší okolí? Já měla takový den posledního zhruba čtvrt roku, než jsem si položila zásadní otázku: "Proč, ty trubko vypláchnutá, furt čteš / posloucháš nějaké krváky, případně se morduješ s náročnějšími sci-fi kusy, i když ti je vyčerpaný slepičí mozeček nebere? Vezmi si úplně jednoduchou knížku, u které se zasměješ, dylino." Stalo se, volba padla na "Aristokratku ve varu"... a pomohlo to! Tedy asi na 75 minut, než jsem novelku o americké šlechtě, českém služebnictvu a o návštěvnících zrestituovaného hradu Kostka slupla na posezení, načež moji blízcí pokračovali v atentátech na mou příčetnost. Zapomeňte na jemný, sofistikovaný humor, tohle je zcela přímočarý útok na bránici formou jednoho gagu a vtípku za druhým. Úsměvný odpočinek s několika vyprsknutími, víc jsem momentálně nepotřebovala. Nejvýraznější změnou (a slabinou) proti první "Aristokratce" je délka knihy, přesněji absence délky. Nevadí, budu prostě v terapii pokračovat dalšími díly v odlehčeném duchu. "Otec se chce účastnit dostihu, jelikož se v Blesku dočetl, že vítěz bere odměnu deset tisíc švýcarských franků. Po přepočtení švýcarských franků na české koruny prohlásil, že vyhraje, i kdyby měl koně do cíle donést na zádech. Bude muset. Není schopný se ani vyškrábat do sedla."