V rámci vší té depresivní reality za okenními rámy jsem si potřeboval zvednout náladu drobnou šlehou nějaké bohapusté legrace, abych dokázal přežít další nový rok. A doktor Evžen Boček opětovně nezklamal. Už znám jeho postupy, fígle i medikamenty, takže absenci zápletky či stereotyp humoru beru jako hlavní pozitivum, jak už to tak u starých psů a nových kousků ostatně bývá. Tohle je jednoduše čtení, jež se nemůže dávkovat ve větším než malém množství, protože se ho člověk jinak velmi snadno přesytí. Ovšem, ne že by se mladá aristokratka Marie Kostková z Kostky nějak nudila. Lapálie se všudypřítomnou hrozbou smrti, mediální perzeku… pardon prezentace v deníku Blesk, kastelán Josef v uniformě reichsführera SS, pratetička Nora objevivší se bůhvíodkud, či kníže Schwarzenberg poblouzněný láskou ke striptýzové tanečnici – za ty dva měsíce se toho zkrátka na nejchudším zámku v Čechách (a v jeho okolí) stalo poměrně dost. A já se smál a smál, podobně jako u první i druhé knihy. Krásný zážitek.

Tenhle díl byl pro mně zase na stejném levelu jako první. Některé hlášky se mi líbí víc, některé méně, u některých si řeknu, že už to trochu zachází do trapnosti. Ale celkový dojem je, že si u takovýchto knih odpočinu, zasměju, pustím případné starosti oknem ven. A jenom pluju na vlnách písmenek a humoru. Doporučuju.