Další kniha drobných příběhů, úvah, zamyšlení a filozofických postřehů známého a oblíbeného autora. Jednotlivé příběhy na sebe nijak nenavazují, každý má úplně jiné téma. Autor přemýšlí nad svým životem, přemýšlí nad maličkostmi, které se kolem něho dějí. Většina knih končí tečkou, tato ne. Je zakončena středníkem. Znamená to, že kniha sice končí, ale život jejího tvůrce ne. Robert Fulghum se narodil v roce 1937. Životopisci uvádějí, že prošel pestrými životními zkušenostmi a k psaní se dostal v podstatě náhodou. Ne však nelogicky: jako praktický umělec slova působil třeba jako folkový zpěvák nebo unitářský pastor. Ale vedle toho byl i kovbojem, barmanem, obchodním agentem… Řada jeho textů vznikla právě pro potřeby jeho jistě netuctové pastorační činnosti. Jeho první kniha byla charakterizována podtitulem Neobyčejné přemýšlení o obyčejných věcech a vyšla v roce 1988 pod názvem Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce. Český překlad vyšel poprvé v roce 1991. Vřelého ohlasu se dočkaly i další Fulghumovy knihy. Opakovaně se v nich projevuje jeho humorně realistický pohled na svět, úspěšná snaha nazřít každodenní dění z nového úhlu, nalézt podstatné ve zdánlivě marginálním. Podobně výmluvný jako v případě své prvotiny byl Fulghum i při pojmenovávání své další knihy. Český překlad vyšel v roce 1992 pod názvem Už hořela, když jsem si do ní lehal. V roce 1993 se objevily v Čechách další Fulghumovy knihy, pojmenované už lapidárněji Ach jo a Možná, možná ne.