151 dní Pacifickou hřebenovkou

Holčičí deníky většinou nevyhledávám a nečtu. Tenhle by byla ale chyba nečíst. Tady nějaké holčičí pohledy na šlapání a pobyt na PCT vůbec nevadily. Vlastně to byly hodně drsné zážitky, až jsem zíral. Obdivuji Lůcu, že Pacific Crest Trail přes všechny útrapy, strádání a nesnáze nevzdala. A že těch překážek nebylo málo. Co mi zkrátka neposkytla Divočina od Cheryl Strayed nebo Moje Pacifická hřebenovka od Moniky Benešové (obě jsou výborné), to mi přinesla Lucie Kutrová ve své knize. Den po dni, někdy i hodinu po hodině. A podobné kapitoly (plné šlapání nebo odpočinku) během četby vůbec nevadily ani nijak nerušily. Naopak jsem rád poznal holku, která soupeřila s přírodou, s nesnázemi trailu i sama se sebou. Díky této knize jsem si PCT mohl projít také. Den po dni, někdy i hodinu po hodině.

Potěšující, inspirativní a motivující příběh. Všechno se dá pevnou vůlí dokázat. Doporučuji především těm, které láká myšlenka na cestování.

No, jak hodnotit knihu, kterou jsem si tak neskutečně užila. Mám pocit, že jsem tam s Goldilocks byla. Prožila si s ní každý den. Rozhlížela jsem se s ní po krásné přírodě, nasmála se, trochu se o ní i bála. Wau. Poslední 151.den jsem měla slzy v očích. Fakt jsem ti fandila - Lůco.