151 zkoušek na Arizona Trailu

Od autorky jsem četla PCT, nijak zvlášť nadšená jsem nebyla. Toto je ale mnohem méně známé teritorium, tak jsem se rozhodla to zkusit. Nu, čtení jsem vypustila už ve druhé kapitole, kde se to jen hemží - naprosto zbytečně - vulgárními slovy. I o věcech přízemních, lidských, se dá psát podstatně jemnějším způsobem, o přenesených použitích ani nemluvě. A fotky? Jo, jsou jich mraky, ale stěží najít jednu dvě v celičké knize, kde neexhibují výrazně v popředí oba protagonisté, nebo alespoň jeden z nich. Což o to, hezcí lidé, kteří se povětšinou všude nádherně zubí, s pusou od ucha k uchu, vypadají šťastně a spokojeně. Ale stačila by mi taková fotka jedna a ne milión, navíc často stejných nebo velice podobných i na protistranách v knize! Vše, kudy se šlo a o čem se letmo zmínilo, je někde ztraceno za nimi či na pozadí, někde dokonce rozostřené, aby postava/y vynikly. Takže jsem pak už jen zakotvila u slibných dodatků - to další zajímavé v Arizoně, Utahu a Nevadě, mimo oficiální Arizonskou stezku. Naneštěstí tyhle dodatky jsou mizerně kratičké, bez podrobností, vhledu, i dojmů (až na výjimky - let vrtulníkem na Velkým kaňonem, byl opentlen emocemi hojně, o to méně bylo fotek). Takže mne občas zaujalo jen to, co aspoň trochu bylo vidět - opět jen na pozadí na fotkách - zejména Vlna, nezvyklé scenérie parků, jen málo uvěřitelné přírodní útvary a hra barev. Na samotné cestě mne ještě ve větší míře než na autorčině zdolávání PCT nepříjemně překvapil vysoký rozpočet, z něhož jasně vyčnívá značný podíl výdajů na ubytování a hlavně jídlo - na divoko toho moc nestrávili, zato často trávili městské americké jídlo včetně fast foodu a bydleli v hotelích, kde i na prádelnu došlo. To mi tedy nijak neimponuje, i když se toho našlapali v čase i nečase, zimě i horku, nahoru a dolů hodně (takže si tu námahu prostě už hodně rozmazleně kompenzovali). A pak ještě dovětek autorky byl neočekávaný, vše jiný než sluníčkový.

Lůca je Lůca a je svá. Protože jsem četla všechny její knihy, věděla jsem, do čeho jdu a opět mě to bavilo. Chtěla jsem si čtení dávkovat, vždyť i tento trail trval několik týdnů. Ale bohužel, zhltla jsem to ani ne za dva dny. Kniha je našlapaná fotkami, ale pravda je, že oproti předchozím knihám, je zde až moc fotek jednoho nebo obou účastníků. Ale klobouk dolů, že i přes okolnosti, které nastaly, Lůca dokázala knihu dotáhnout do finiše a potěšit své fanoušky.