Máára je Máára...má svůj styl, svůj nakažlivý optimizmus a strašlivé množství energie, s kterou pronásleduje své sny...a poslední rok vypadal asi takhle nějak - nějaké ty prvovýstupy,dokonce jachta, pár přednášek, pár výletů s rodinkou..vše pěkně nakombinované v knížce, okořeněné klasicky nádhernými fotkami z hor i moře..díky historkám a příhodám můžeme Máru a jeho žvot zase blíže spoznat..líbila se mi...
Máára je Máára...má svůj styl, svůj nakažlivý optimizmus a strašlivé množství energie, s kterou pronásleduje své sny...a poslední rok vypadal asi takhle nějak -...
Máára je Máára...má svůj styl, svůj nakažlivý optimizmus a strašlivé množství energie, s kterou pronásleduje své sny...a poslední rok vypadal asi takhle nějak - nějaké ty prvovýstupy,dokonce jachta, pár přednášek, pár výletů s rodinkou..vše pěkně nakombinované v knížce, okořeněné klasicky nádhernými fotkami z hor i moře..díky historkám a příhodám můžeme Máru a jeho žvot zase blíže spoznat..líbila se mi kapitolka o přednášce na Ukrajině, kterou psala Márova žena Kája. (jednak kvůli zážitkům, jednak opět můžeme vidět Márův "flegmatismus" a schopnost domácnět kdekoliv v přímém přenosu :D). Prostor dostali i spolulezci a rosnička Alena Zárybnická....
co dodat ? jen, že vřele doporučuju...a ano, jsem Márův velký fanoušek..všechny jeho knížky mám i s věnováním :) a pokaždé ráda zajdu na jeho vykládáni osobně..protože Mára je živel..a musí se zažít...a podobným živelným stylem píše i své knížky...žádné suchopárné cestopisy či popisky výstupů..ale spousta pocitů, myšlenek, někdy pasáže hovorové, jak mu jazyk narostl, někdy dokonce i poezie..přehršle slov, které by jste v horolezecké literatuře vůbec nečekali...nečekaná spojení. A z toho všeho tryská Márova obrovská chuť do dalších dobrodružství, radost a nadšení... jo a musím dodat, že Mára umí nejen lézt a vylézt, ale i otáčet včas..a to je snad v lezení to nejdůležitější..
" ..Dolézám k němu, odkud mě jistí, a deru se dál drobivou skálou vzhůru. Ulezu 10metrů, přičemž mám oprávněný pocit, že mě nic nedrží a na ničem pevném nestojím. VZápětí se otvrdí obavy a já padám. Chvilku se nic neděje. Najednou zabere lano, a velký balvan, který jsem držel, se mi převalí přes stehno. Friend založený ve skalní štěrbině tentokrát podržel naši expedici."
"..Na vrcholi si naše těla okamžitě uvědomí uvolnění a žádají své. Vaříme čaj a dlabeme po více než patnácti hodinách jedinou a ještě napůl rozdělenou sladkou müsli tyčinku. Taková zdravá výživa z vloček a králičích čkoládových bobků, sen všech zdravošarlatánů. Popravdě je to hnusná briketa, které bych se za normálních okolností ani nedotknul. Tady však chutná téměř bohovsky. Bohužel nastala drobná chybyka v logistice, když s sebou ve spěchu ani jeden z nás nevzal jídlo, a tak bída opětovně vaří své mistrovské kousky. Toť vše. Takže i rutinér dokáže seknout vedle špalku..."
..."za prvé Monte Samila, vylezená na protějším ostrov Anveŕs v roce 2014, teď Monte Samil, neboli samice a samec, plus jejich robě Monte Pižďuchovité. Sice trochu potrefená jména, ale co. Však si to tam běžte vylézt a jsem zvědavý, co vymyslíte.."
Kamarád Pavel Hodek (mimochodem, extraligový rozhodčí):
"Mára je hodný, čeká, pomáhá, pořád mi něco povídá, já kývu nebo vrtím hlavou. Ta řeč je někdy prostě strašně namáhavá! Pak posíláme nosiče domů a spíme ve stanech, psoledí pohodlí mizí. Už vím, co jsou Himaláje : celý den chodit, sotva dýchat, poté postavit stan, uvařit něco k snědku - to znamená dát si 3 lžíce kaše - a spát. Ráno usušit, sbalit a zase šlapat, šlapat a vše dokola. A najednou jsme nahoře, dokázali jsme to ! Vylezli jsme na Mera Peak. Příroda se odměňuje úžasnými výhledy, mraky pod námi, slunce svítí Everest na dosah a mně je krásně, nepopsatelně. Všchna ta dřina se najednou proměňuje v něco, co nejde popsat, to se musí zažít...!"
a zas závěr pro Mistra :
"No, teď lze ovšem s jistotou říct, že se dají 4tisíce metrů slézt bez jediného kroku s čelem do údolí. Přišli jsme o všechno : šrouby do ledu, skoby, friendy, mnoho kil vlastní váhyy, nervy a nakonec i spojující pupeční šnůru čili lano. Ale nedali jsme vlastní životy a kráska s úsměvem Mony Lisy se dál culí, nebo spíš vysmívá. Já s Tomem jsme po osmi dnech opět na zelené louce plné voňavých květin a pištících svišťů.Bohužel na té druhé, z diamirské strany, přesto s pocitem vítězů..."
a nejdůležitější na závěr :
"je někde opravdu napsaná naše cesta, jsme ovečky pastýřovy, či shluk buňěk náhodně se pohybujících v časoprostoru, nebo jen bičíkovci mrskající se na pokusném sklíčku nějaké vyšší inteligence ? Co člověk, to názor. Co víra, to jiný bůh, co další galaxie, toť jiné hvězdné nebe pro oči. Odpověď neznám, nejspíš ji ani nepotřebuji. DOTKNOUT SE NEBE může totiž každý, kdo věří a sní. Tak věřte a pronásledujte své sny. Ony se vám odvděčí.
Číst více
Číst více