Temné lesy, příkré stráně, pusté planiny, hluboká jezera a zrádné slatiny Šumavy pověstmi, legendami, pohádkami a dalšími příběhy doslova překypují. Ovšem v pověstech Jaroslava Pulkrábka se především odráží každodenní těžký život místních obyvatel – dřevařů, sklářů, lesníků a dalších, který také bývá často obestřen rouškou bájivé fantazie... Jaroslav Pulkrábek napsal během čtyř let více jak 200 pověstí, které již čtyři roky vychází v sobotní příloze Prachatického deníku pod značkou "Vypráví se, že....". Výběr padesáti těchto pověstí vydalo naše nakladatelství DriftBooks minulý rok v elektronické verzi pod názvem Šumavské povídání aneb Co v kronikách nebylo. Knihu doplnily ilustrace Marie Petrmanové. Vzhledem k tomu, že se jedná o velmi úspěšný projekt jak v novinové, tak v elektronické podobě, rozhodli jsme se letos vydat další výběr těch nejlepších příběhů. Knihu znovu zdobí ilustrace Marie Petrmanové, ale oproti prvnímu dílu jsou tentokrát barevné. Pulkrábek Jaroslav Ročník 1964, v roce 1988 se zlákán romantikou odstěhoval na Šumavu, kde zprvu pracoval jako dřevorubec v oblasti Boubína, později vystřídal několik povolání, mimo jiné pracoval i ve sklárně. V současné době je ředitel Městského kulturního střediska ve Vimperku. Jeho domovem se stala fara v Horní Vltavici, kde působí jako kostelník. Pravidelně publikuje v časopise Vítaný Host, je šéfredaktorem měsíčníku Jan Prachatický. Od roku 2009 píše každý týden pro sobotní vydání Prachatického deníku pověst či příběh.