František Cinger

Narodil se v Praze, vystudoval obor čeština - dějepis na Filozofické fakultě Univerzity Karlově a věnoval se novinařině. Lásku k Osvobozenému divadlu proměnil v knihy věnované Werichovi, Voskovcovi a Ježkovi. Pokaždé v nich překročil dobové tabu, které zahalovalo jejich životy i kariéru. Vydal životopisnou knihu Smějící se slzy aneb Soukromý život Jana Wericha. Jeho stoleté výročí v roce 2005 ho inspirovalo k titulu 12 podob Jana Wericha, v němž se věnoval také Miroslavu Horníčkovi, Jiřímu Trnkovi nebo Karlu Vlachovi. Ke 100letému Ježkovu výročí (2006) napsal knihu Šťastné blues aneb Z deníku Jaroslava Ježka. S historikem kabaretu a sběratelem Jaromírem Farníkem vydal fotografickou publikaci Voskovec a Werich aneb Válka s lidskou blbostí. Reedici časopisů OD Vest Pocket Revue a Lokální patriot nazvanou Tiskoví magnáti Voskovec a Werich doplnil kulturně historickými studiemi. S Karlem Kolišem zmapoval setkávání obou přátel po Voskovcově odchodu do exilu v titulu Voskovec, Werich: dialogy přes železnou oponu. Ke knize pohádek Jana Wericha Deoduši napsal rozsáhlý doslov. Podle Arnošta Lustiga, s kterým vytvořil knihu–rozhovor o jeho životě nazvaný 3x18, Portréty a postřehy (2002), je „pokorný i vznešený služebník trojice: lásky k literatuře, lásky k literátům a lásky ke čtenářům… Jsou to pilíře, na nichž spočívá jeho svět. Most, po kterém jde od tajemství k vysvětlení, od dohadů k pochopení, od obvinění k odpuštění.“ Zážitky za léta přátelství s ním popsal v knize To byl Arnošt Lustig. Literárně historickým portrétem Oty Pavla přispěl k jeho vzpomínkové publikaci Okamžiky s Otou Pavlem. V titulu nazvaném Prokletí slavných, přepracovaném vydání literárně historické prvotiny Bylo jich deset, objevoval neznámé skutečnosti života spisovatelů z domova i ze světa, s nimiž se jako novinář setkal. Napsal také životopis Karla Emanuela Macana a spolu se synem válečného hrdiny z bojů u Tobruku a Dukly Jaroslavem Selnerem ml. monografii Generál z rodu rebelů.