Spát v moři hvězd - Kniha II.

Návrat do vesmírné lodi Šnek a k jeho posádce obskurního složení, spíše partičce odlišných planetárních druhů, mi neposkytl identický prožitek, jako jeho první část, která byla podstatně nápaditější (když odhlédnu od inspirací Vetřelcem) a obsahově členitější. Paolini přesunul téměř veškerý děj na Šneka a jeho posádku, či kontakty s dřívějšími členy jiných útvarů. Absenci nového tak, zdá se mi, nahradil zvýšenou melodramatičností úvah a činů hlavních postav, až patetičností, zejména Kiry Alvarez, nebo lodního mozku. Ale abych nekřivdila, minimálně symbióza Kiry a Měkkého ostří alias Osévače se dále a zajímavě vyvíjí... Přece mi však nevyhovovalo, že se Paolini uchýlil k dvoubarevnému popisu událostí a chování, který sám o sobě má nést žádoucí morální apel na to, co je správné a co ne, taková pohádka plná správňáků typu Káji Maříka zapadajících do mustru dnešního globalizovaného světa. Je evidentní, že samotná slova označující správné a špatné ani přehnaná expresivita pojmů citového zabarvení nemusí probudit emoce shodného označení ani vyvolat účast. Pokračování objevování tajemné mimozemské civilizace u mě bohužel nevzbudilo míru očekávaného zájmu ani emocí.

Tak… Udělala jsem dobře, že jsem svá očekávání po první části krotila. Ale začnu pozitivně. Je to čtivé, vážně. Navzdory rozsahu a nedostatku času jsem to slupla jedna radost. Gregorovič je stále moje „postava“ číslo jedna. Bez něj by mne to bavilo podstatně méně. A jsem ráda, že Paolini nevykuchal posádku Šneka, jak to v jistou chvíli hrozilo. S tím už ale souvisí i moje nespokojenost. Vzhledem k tomu, jak markantně hlavní hrdinka rozvinula svou obecnou kompetentnost, jsem o všechny postavy postupně přestala mít obavy. Ano, umírá se v tomhle příběhu hodně, ale až na výjimky se jedná o bezejmenné vojáky či emzáky. A když už to vypadalo bledě s Kirou samotnou, a já viděla, kolik chybí do konce, tak mi bylo jasné, že tak horké to nebude. A moc se mi to nezamlouvalo. Celé to vyústění, kdy vskutku kapitální vesmírný průser zmákla jedna borka vybavená mimořádně užitečnou mimozemskou zbrojí, a zbytek postav, jakkoliv sympatických, jí dělal jen křoví, to bych ještě nějak zkousla. Ale už ne to, že se Kira znovuzrodí s doslova božskými schopnostmi, uklidí veškerý bordel, rozdá dárečky jak Galadriel Společenstvu a odfičí v dál naplácat na zadek dalším zlobivým dětem. Nenudila jsem se a byla tu spousta detailů, které se mi moc líbily, ale celkově mi to prostě nějak nesedlo.