Kolem knihy jsem už chvíli kroužila, ale odkládala jsem snad kvůli trochu buřičskému titulu. Jsem velmi ráda, že jsem nakonec neodolala a pro mě osobně je toto jedna z knih roku. Laskavé, moudré a pokorné. Děkuji.

Jsou to malé lekce radosti ze života, pokory, odpuštění, nadhledu a laskavosti, určené nikoliv pouze křesťanům (natož pánu Bohu), ale všem, kteří se nechávají semlít všednodenními malichernostmi a životem v té otravnější podobě – aby se léčili, nebo právě těm, kteří dokáží vidět krásu a humor každý den, v lecjaké milé maličkosti – aby souzněli. „Ve škole jsme se, laskavý Bože, učili, že hra je přípravou na práci. Autoři osnov si to představovali asi tak, že špunt na pískovišti při hnětení báboviček pozná klady činorodosti a trpělivosti, dojde mu také, že když hned nezareaguje na mámino volání z okna nebo na mobil a přijde domů pozdě, uplácá těch báboviček víc a doma toho sprďáka nějak vydrží. Zároveň se při hře naučí rozpoznávat kvality suchého a mokrého písku, což se mu v životě jistě velmi šikne. Nemluvě o tom, když pochopí, že největšího počtu báboviček na pískovišti může dosáhnout i tím, že výtvory těch ostatních harantů jednoduše rozkope. Zkrátka samé užitečné věci se tam naučí.“ Mě to těšilo a nesmírně bavilo. A ty ilustrace! „Znáš mě, Hospodine, já mám raději menší příběhy, takové, na jaké dosáhnu bez podstavce.“ Jo, já taky. Život je někdy moc těžkotonážní a takovéhle knížečky mu pár kilográmků odeberou.