Provazochodkyně

Knihu jsem četla dlouho. Simon Mawer má zřejmě vypracován svůj systém kvality pro psaní knih. Pakliže se standardy kvality stanou neměnnými, musí zákonitě vznikat sice kvalitní příběhy, které však postupně postrádají originalitu a tím zajímavost - poutavost (aspoň pro mě). Po celou dobu čtení jsem přemýšlela, kým vlastně chtěla Marian být a kým byla? Byla provazochodkyní, balancující na hranici pravdy a lži, strachu a odvahy, života - smrti ... Zpočátku marionetou, kterou vycvičili a vodili tak dobře, až se stala loutkářkou, která vodila a ovládala. Pro někoho hravou roztomilou ,,Veverkou", pro někoho ,,Vlaštovkou". Pro mě byla ženou, která v sobě skrývala ,,třetí dimenzi tajemna a neznáma", ženou, která celý život toužila najít velkou opravdovou lásku - snad? Mohla Marian ve svém životě najít svůj hmotný střed, když na její ,,těleso" působilo tolik hmotné síly? Našla Marian v životě svoje těžiště? Opět plno otázek a žádná odpověď. Po dočtení ve mně převládala hořká pachuť. Ale čeho...? Zbytečnosti, osamocení, smutku...? A možná jsem jenom nepochopila. Je na každém z nás, co si z příběhu Marian odnese.

Kniha se mi hodně špatně četla, nelíbila se mi a do čtení jsem se musela nutit. S prvním dílem, který mě zaujal, se to vůbec nedá srovnávat. Od autora už žádnou další knihu číst nebudu.