Před bouří

Zuzana Hartmanová mě zaujala knihou Kosti pod mechem, líbil se mi svět, který vytvořila, i způsob vyprávění. Její talent je nesporný. Když jsem se tedy nyní dostala k jejím dalším knihám, těšila jsem se. Zpočátku jsem se musela zorientovat v krajině a společnosti. Dalo mi to dost práce, nicméně zajímaly mě souvislosti a těšila se, jak autorka rozvine příběh. Po první třetině jsem ke knize zalehla a dočetla ji skoro v kuse. Před bouří není povrchní kluzký děj na efekt. Má více vrstev, vyžaduje pozornost, soustředění. Což beru jako velký klad.

S knihou zásadní problém nemám, nedostatky vsak vidím. Přebujelost postav, která mi přijde zbytecná, působí to jako by si autorka nedokázala zapamatovat proč tam ty před tím dávala a aby mohla pokračovat nasázela raději další. Za každou cenu vše nezvykle jmenovat a některé názvy nejsou příliš zdařilé, ale rozumím že tady prostě musí přijít dobrý moment a nápad. Ovšem někdy není nutné za každou cenu vymýšlet nová slova, protože to nemusí ladit do větných uskupení. Třeba hvězdopravec je pěkné slovo a snad každé nemusí naznačovat že jde o fiktivní svět to čtenář zcela určitě a sám pochopí. Autorka umí psát, jako že opravdu vládne jazykem skvěle a tak tím brilantně zakryje další stopy nedostatků. Ale jako příjemné čtení je to skvělá volba. Podobnou knihu jsem četla od polské autorky ( duoligii) a tam mě taky vše bavilo zejména proto že autorka umí dost dobře psát. Tady je to podobné, ne li stejné... Člověku to něco připomíná, v něčem je to zajímavé a hlavně je to české takže něco mezi 3 až 4 * ale jakékoliv číslo v tom rozhraní zvolíte je za mně plné a jelikož jsem si rovnou pořídila celou sérii těším se na další díl Douška: veškeré připomínky na sérii, takové ty kamínky v botě nechávám v dojmech pi prvním díle. Druhý si maximálně užívám.