Kosti pod mechem

Už velmi dlouho jsem nečetla takhle originální knihu. Velmi dobré. Na začátku je v knize spoustu otazníků a děj postupně ubýhá ale ani stránka na zmar. Autorka umí velmi barvitě, promyšleně a s talentem i širokou zásobou slov psát. A také obdivuji ten promyšlený svět se svou historií a tradicemi a jsem velmi ráda, že ho autorka nenechala ve své hlavně shnít jako kosti pod mechem a jestli budou další díly z tohoto světa ráda se do světa Minitaurů vrátím. Kniha je také obohacena o bonusy a soundtracky a doporučuji si pročist autorčiny stránky, dozdobují knihu. Jen ten stane po boku sigura Věrným mu druhem ve zbrani Zván raganem bude Od slunce nového svítání.

Nikdy jsem o minoutarech nečetla žádný příběh a tak jsem po něm chňapla s nadšením. A nadšení mi vydrželo celou dobu. Přiznávám, napřed jsem úplně nechápala, proč je děj postaven na minotaurech. Všechna ta slova o cti, víře a kodexu by přeci zvládnul i kdejaký rytíř. Jenže autorka je liška podšitá a tak nám fakta předkládá dle svého uvážení a ne, jak my chceme. Takže když skončí první část příběhu, tak to vypadá, že víme, jak to dopadlo. Jenže nevíme, co tak dopadlo, co vše se stalo, že Nerghanovy cestičky osudu doputovaly zrovna sem. A už vůbec nevíme, proč potkal zrovna Unifareu? Proč ona nemluví? Samá proč? Proč? V dalších částech se všechno dozvíme. To vám prozradit mohu. I to minotaurství. Dostali od bohů spoustu darů a jak Kodex praví, mohou je užívat ke slávě svého rodu. Jenže právě to se začne nějak kazit. Kde byla odvaha je najednou podlost. A ačkoliv minoutar vždy mluví pravdu, najednou ji dokáží proradně zamlčet. Monoutauři uznávají svoje tradiční role v rodině. Muži bojují převážně s těžkými zbraněmi, ženy jsou šamanky a k obraně používají maximálně oštěp. A že těch bojů tady je! Ať jde o boje s horaly či mezi sebou v bojových arénách či při btratrovražedné válce. Příběh je to napínavý, smutný, díky básním z Kodexu i lyrický. Můj dojem je, že minotauři jsou tak trochu herci. Velká gesta, elektrizující projevy a emotivní apelování na soukmenovce jim fakt jde od srdíčka. A pokud se pustíte to čtení, tak se vám určitě do srdíčka dostanou nejpozději u věty „Staneš se raganem?“