Tuto knihu jsem zvolila k relaxaci. Sice nebyla tak vtipná, jak jsem si mylela, spíše i poučná. Nakonec se Tadeášovi prázdniny vydařily.

Knihu jsem koupila synovi k devátým narozeninám a byl z ní nadšený (předtím přelouskal celou řadu Pachatelů dobrých skutků). Letos mu bude 14 let a když jsem se ho na knihu ptala, doposud si přesně pamatuje, o čem vypráví a jak se mu líbila. Takže když si tuhle knížku na čtenářských dílnách vybral klučina, který je na tom, pokud jde o známky, podobně jako hlavní hrdina, zaradovala jsem se. Třeba po jejím přečtení pochopí, že známky zdaleka nejsou všechno a že i se čtyřkami může zažít bezva prázdniny (a nejen to). Když potom děti odevzdávaly své čtenářské deníky - abychom je neodradili od čtení tím, že musí vypracovávat složité zápisy, upřesňuji, že jsou to velmi stručné stěží čtyři věty - bylo mi pana Kratochvíla líto. Tak nádherná a bezvadná knížka se mu povedla, ale tam, kde to bylo potřeba nejvíc, vůbec nezabrala. Ten klučina ji totiž vůbec nepřečetl - opsal jednu větu z první kapitoly a jednu z poslední. Výsledkem byl naprostý blábol a mně bylo jasné, že tohle by autor nikdy nenapsal. Vzala jsem si tedy knížku sama a přečetla jsem si ji. Mnohokrát jsem se smála. až jsem se za břicho popadala: "Tys měl štěstí, že ve slově drát není žádné i, jinak by tě na tu školu nevzali! Jen si vzpomeň, jaké dopisy jsi mi psal - Jarmylo, moc se mi lýbýš!" Keltské posvátné stromy jsem sice znala, ale tady byla tahle mytologie popsaná naprosto úžasně, až jsem měla chuť se rozběhnout a začít nějaký strom, nejlépe jabloň, objímat . . . K tomu všemu se náš skoropropadlík vůbec nedostal, jak posléze sám přiznal. Přesně jak to zpívá Kudla Dederon: čtení, to je nuda, otrava a pruda. A tak přemýšlím: nepomohla by audiokniha, samozřejmě pokud vůbec existuje? A přitom slyším slova svého muže: některé děti prostě číst nenaučíš, smiř se s tím, knihovnice umíněná!