Pohádky o Malé tlusté víle

„Dokud jeden nemluví, s pravdou žádný problém nemá.“ Byl jsem před poslechem audioverze Pohádek o Malé tlusté víle trochu obezřetný, protože dětské příběhy, které mají ambici bavit zletilé, zůstávají někdy zaseklé mezi oběma světy, jindy jsou pouhou autorskou exhibicí, ve které je nám předváděno, jak úžasně kreativní spisovatel je. Tyhle krátké pohádky do pasti samoúčelnosti spadnou jen výjimečně a dá se to snadno přežít - když postavičky vrší „chrochtací“ varianty ženských jmen, tak jsem zkrátka minutku počkal, až se pan Dědeček vyblbne a pak jsem pokračoval v poslechu spokojeně dál :-) Tak jak už to pohádky někdy umí, dětsky naivní pohled nabídne mnohdy neotřelý úhel pohledu, zajímavou situaci. Nebo myšlenku, která je překvapivým komentářem k dospělému světu. „Dnes mu z celé zdvořilosti zbylo už jen vykání,“ je uveden do děje Trpasl a já se neubránil obdivu, jak trefné takové označení je a kolik reálně žijících lidí by se takovou jednoduchou větou dalo popsat. „Čím větším jste trpaslíkem, tím víc budete milován,“ říká ve stejné povídce sám Trpasl – no, k tomu už vůbec není třeba nic dodávat :-). Ale pohádky o Malé tlusté víle nejsou žádná satira nebo zašifrované kritické podobenství o lidské společnosti. To spíš z textu jen tak, čas od času, samo vyleze. Hlavně je to hravá, vtipná knížka, která baví a vychovává – nenásilně a bez moralizování. A nenudí ani čtenáře, kteří už nejsou tak docela děti.

Hodně neobvyklé vyprávění. Přiznávám , že člověk se musí dosti soustředit ,aby se udržel v kontextu. "Já myslím ",řekla Malá tlustá víla,"že je to velmi jednoduché, jeden má vždycky dvě možnosti : udělat líp nebo udělat hůř." "Nebo neudělat nic,"zavrčel kocour. "Tak tedy tři možnosti," řekla Malá tlustá víla. "Někdy také lze udělat jenom tak trošku líp nebo tak trošku hůř," namítl Trpasl. "Tak tedy pět možností," řekla Malá tlustá víla. "Nebo tak trošku nic," dodal v polospáku Šroubováček. "Šest možností a dost," řekla Malá tlustá víla, "takhle bychom se nikam nedostali."