Skvela knizka o "znovuobjevenem" Eduardu Ingrisovi, ktery byl neco jako Jara Cimrman, hudebnik, skladatel, cestovatel, filmar, atd., pouze s tim rozdilem ze skutecne zil. Autor nesmrtelne Niagary, kterou vsichni zname od taboraku, odcestoval po valce do Jizni Ameriky a kvuli komunistum se uz zpatky nikdy nevratil. Knizka popisuje jeho zivotni peripetie a zejmena jeho prukopnicke plavby na balzovych vorech pres Pacifik a to v kontextu podobnych plaveb v te dobe a oblasti. Dale se seznamime i s dalsim dobrodruzstvim badatelskym, tentokrat autora knihy, o tom jak vlastne k znovuobjeveni Eduarda Ingrise doslo a o zachrane jeho pozustalosti. Navic je kniha doplnena velkym mnozstvim fotografii, cernobile vetsinou od autora knihy a barevne z Ingrisovy pozustalosti. Chtel bych zminit, ze cela kniha take zapada do kontextu dokumentu o Miroslavu Zikmundovi. Zrovna ted ho opakuji v televizi a urcite stoji za shlednuti.

Moc zajímavé čtení. Jméno Eduard Ingriš jsem znala, ale nic moc víc jsem o tomto moc zajímavém pánovi nevěděla. Nenapadlo mě, že se potkali s panem Thorem Heyerdahlem. Znala jsem ho jako cestovatele, ale tady jsem ho objevila jako skladatele, dirigenta a výborného kameramana. ...svět je velký a času proklatě málo ...