Ozvěny záhrobí

Tento díl byl mnohem drsnější a napínavější, ale úplně stejně skvělý, jako předchozí díl. Doufám, že bude pokračování se synem a taky s Rudym :-)

Na pokračování příběhu Benedicta Klausnera jsem se osobně moc těšil. Přiznám se, že jsem za ten rok zapomněl, kde kniha vlastně skončila. Jakmile jsem ale začal druhý díl číst, okamžitě jsem se v tom našel a život hlavního hrdiny tak v mé hlavě postupně plynul dál. Líbilo se mi, kam se děj ubírá. Líbilo se mi to tak moc, že mě kniha absolutně pohltila. Na autorce je znát, že u druhého dílu už věděla, co přesně chce a kam děj celé trilogie postupně směřuje. Celé je to vlastně, ve vší jednoduchosti, o složitém životě nekromanta Bena, ke kterému se minulost vrací jak bumerang a on jí musí řešit. K tomu ale musí dál dělat práci pojišťováka a řešit případy i tam. Takže tyto dvě linky se postupně míchají, až se místy spojí i v jedno. Je znát, že autorka má ráda ono ponuré prostředí záhrobí. Sleduji ji na instagramu a líbí se mi, jak si jezdí různě na výlety na hřbitovy. Osobně mám atmosféru hřbitovů také rád, takže pro její nadšení mám pochopení. Mají v sobě mnohdy hutnou atmosféru skrytou v náhrobcích zemřelých, která se Vám otevírá o to víc, o kolik čtete pasáží na náhrobních kamenech. Čím starší, tím samozřejmě lepší. V celkovém kontextu je pak hrozně znát, jak jí to pomáhá při psaní, protože podobně ponurá atmosféra je skrytá i v jejich příbězích. Druhý díl se mi líbil o to víc. I proto, že finále tu nabralo totálních, až biblických, rozměrů, což musí čtenáře vždycky potěšit. Posledních sto stran jsem se nedokázal odtrhnout a to je pro mě vždycky jasný důkaz kvalitního čtiva. Na třetí díl už se teď moc těším.