Chvíle pomíjivá jako sen, a nakonec přinese jen smrt… Ovdovělé Reniseneb, jediné dceři zádušního kněze Imhotepa, připadá po návratu do rodného domu vše při starém. Ovšem jen do chvíle, než se ze svého statku na severu vrátí její otec a pán. Po životodárném Nilu s ním totiž připlula nová konkubína, jejíž přítomnost v domácnosti za chvíli nemůže nikdo vystát. Nofret sice oplývá mládím i půvabem, ale jak se brzy ukazuje, je to také vychytralá intrikánka. Jakmile Imhotep znovu odjede zpět do Mennoferu, vztahy v domě se vyostří, jeho zákeřné milence se začnou dít drobné nehody, až nakonec dojde k otevřenému střetu. Imhotep je zklamán tím, jakého přijetí se dívce dostalo, a pohrozí svým synům, že je vydědí. Vypjatá situace vyvrcholí nenadálou Nofretinou smrtí. Nejen Reniseneb tuší, že oběť z útesu nejspíš nespadla náhodou… Detektivka ze starověkého Egypta, zasazená do doby 2000 let př. n. l., je jedinou autorčinou knihou, v níž po konzultaci změnila závěr příběhu. „Překvapivě objevné! (…) Můj obdiv k autorce skáče ještě o patro výš.“ – The Observer. „Tak tohle bylo něco. Tuto knihu jsem chtěl číst již několikrát, ale vždycky jsem ji odložil. Říkal jsem si – nebude tam stará dobrá Anglie, Hercule Poirot, slečna Marplová, Tommy a Pentlička, prostě moc mě to nelákalo. Ó, jak jsem se mýlil. Paní Agatha je prostě geniální. Kniha mě chytla hned od začátku a už nepustila. Postupně jsem podezíral všechny a nakonec..., nakonec jsem zjistil, že jako detektiv bych si nevydělal ani na suchý chléb.“ – databazeknih.cz. „Všechny jste hloupé husy,“ obořila se pak na ně náhle s jízlivou trpkostí v hlase. „To Nofret má navrch, ne vy. Všechno, co děláte, jí nahrává. A klidně bych přísahala, že z těch vašich schválností má dokonce radost!“ „Nesmysl,“ odsekla jí Satipej. „Nofret je sama, a nás je spousta. Co asi zmůže?“ – ukázka z textu.