Useknout ještě další stovku hlav, pak ještě tisíc, a deset tisíc, a pak budeme svobodní. Zpočátku jsem byl trochu zklamán. Veškeré války, které probíhají po celé naší planetě se přesunuly do Vesmíru. Než jsem si zvykl, byl jsem v pokušení přestat číst. Nakonec mi asi u sté strany došlo, že jsme prostě lidé a inteligenci si už asi nezvýšíme. A tak i když expandujem do Kosmu, myšlení nám zůstane stejné. Jen hamtat, závidět, vraždit a nepřizpůsobit se čemukoliv. Citát: Ve vesmíru vládlo ticho. Hvězdám je líp bez nás. Když se přizpůsobíte stylu psaní spisovatele Coreyho, zjistíte, že je to vlastně plnoobsáhlé sci-fi plné smrti, mocenských korporací, záhadných virů a boje o nadvládu. V příběhu se zjevují neznámí mimozemšťané, zombíci, duchové a spousta létajících kosmických lodí, jedna hezčí než druhá. Také je zde plno mrtvol, a to nemyslím v desítkách nebo snad stovkách – ne, nebuďme troškaři, tady jde o miliony mrtvol. Malá ochutnávka: Zákony Sluneční soustavy hovoří jednoznačně. V prostředí tak nehostinném, jako je vesmír, nemůže být pomoc jiným lidem v nouzi nepovinná. Nouzový signál už pouhou svou existencí zavazuje nejbližší loď zastavit a poskytnout pomoc – což ovšem neznamená, že zákon dodržují všichni bez výjimky. V příběhu sledujeme dvě linie. Dva rozdílní muži jejichž osud se možná střetne. Osobně mám raději Millera, je akčnější, moc nepřemýšlí a hned pálí a pak se teprve ptá. Jeho protějšek Jim Holden je zase muž činu. Taky moc nepřemýšlí, ale nejdříve mluví a pak možná lituje, že nestřílel. Pasáže se střídají, o nudu zde nezavadíte, stále se něco děje. Pár neznámých výrazů by vás nemělo odradit, jedná se o dalekou budoucnost a kdo ví, co se jak bude za pár desítek let jmenovat. Citát: Každý může zničit planetu z oběžné dráhy. Stačí vyhazovat přechodovou komorou šutry. Nakonec jsem se nemohl od příběhu odtrhnout. Zajímal mě osud jak detektiva Millera i pilota Holdena. Spisovatel umě zvyšoval napětí a i když se ke konci dopustil dvou třech, řekl bych, kiksů v logice, jedná se o povedený dobrodružný příběh. Vybral jsem šestnáct citátů a vložil je Jamesu S. A. Coreymu do profilu na Erosu. A pokud se vám to líbilo, věřte, že už je na světě celkem sedm knih z tohoto univerza. Mohu jen doporučit. Citát: Nesmíme zapomínat na mimozemšťany. PS – Tuto knihu a vlastně celou sérii Expanze píšou dva spisovatelé – Daniel Abraham a Tyler Franck a oba používají jeden pseudonym James S. A. Corey.

Sci-fi přesně podle mého gusta, napínavé, atmosférické, říznuté hororem. Autorské duo, skrývající se pod pseudonymem James S.A. Corey, popadlo mé vědomí a vyslalo mě do pár set let vzdálené budoucnosti, podané stylem "tak nějak by to možná mohlo být". Po stránce technologií není čtenář zahlcen podrobnostmi, nemusí mít doktorát z (astro)fyziky, aby vše pochopil, přesto popsané jevy působí přiměřeně věrohodně. Politické uspořádání lidského vesmíru je načrtnuto dostatečně, aniž by nudilo. Lidstvo je rozdělené: hlavní sféru vlivu si udržuje přelidněná matička Země, spřízněný ne tak docela spojenec Mars se snaží udržet na špičce v technickém vývoji. A pak jsou tady obyvatelé Pásu, žijící či živořící na vesmírných stanicích. Díky odlišné gravitaci fyzicky rozdílní, vysocí, jinak uvažující, vyznávající jiné hodnoty, názorově poněkud vymezení proti lidem z planet. Status quo může být snadno narušen a ke konfliktu samozřejmě dojde. Příběhem nás provázejí dvě hlavní postavy. Tou zajímavější, charakterově bohatší a rozporuplnější je detektiv Miller, stárnoucí dlouhán ze stanice Cerera. Vyhořelý policista jde po stopě ztracené dívky s úporností ohaře a na své cestě poznává, že není vše takové, jak se zdá. Problémy řeší prakticky, tedy ne vždy v souladu s všeobecně uznávanou morálkou. A pak tady máme kapitána Holdena, naivního klaďase, co velí své malé posádce, vždy se snaží věci dělat správně a následkem jeho idealismu občas vletí exkrement do větráku. Snad není velkým spoilerem prozradit, že se tito dva hrdinové setkají a jejich rozdílná životní filozofie a přístup k překonávání překážek dodá knize další rovinu, proto Holdenův naivní charakter nekritizuji. Jeho trubkovitost má své opodstatnění a není tak přemrštěná, aby si čtenář nechápavě ťukal prstem o čelo. Millerova linie byla ovšem výrazně přitažlivější. Děj románu mi příjemně připomněl hry "Dead Space" nebo "System Shock 2", se špetkou "Mass Effectu", cítím i seriál "Firefly", vlastně nic nového ve vesmíru... leč v tomto případě na originalitu dlabu, četbu jsem si perfektně užila. Trochu lesku páté hvězdičce ubírám za mírné opadnutí tempa ve třetí čvrtině a kvůli určitým výhradám k závěru. 90%