Legenda

Legenda patří již po takřka čtyřicet let k základním kamenům tzv. heroic fantasy. V přímočaré zápletce, popisující obranu nedobytného hradu, naleznete mnoho motivů připomínajících Trojskou válku či Bitvu u Thermopyl, ovšem očividnou inspiraci najdete i ve slavných dobrodružných románech jako Ivanhoe nebo Robin Hood. David Gemmell hraje na chlapské cítění, kdy dává najevo přesvědčení, že v každém se skrývá bojovník za spravedlnost, jen je otázkou, co jej dokáže přimět k činům. Ostatně, aktéři jeho příběhu nejsou žádní dobráci, o své místo v životě se častokrát museli prát nefér způsobem. Možná právě proto přirostou k srdci mnohem víc než leckterý horlivý zastánce morálky. Jak už jsem naznačil, vývoj událostí je v případě Legendy jednoznačný. Deset tisíc vojáků, čelících půlmilionové přesile. Výsledek bitvy musí být jasný i tomu největšímu optimistovi, přesto do poslední strany držíte palce zoufalcům bojujících o vše. A vysloveně toužíte stát s hrdiny na hradbách a zemřít po jejich boku.

Navnaděn nekonečným množství recenzí a názorů na tuto knihu jsem čekal neskutečně epickou akční fantasy jízdu plnou detailně popsaných a vygradovaných bitev, dotažených až na hranici absurdity ...něco ve stylu Drizzta, či Gotreka. No - nedočkal jsem se. Každopádně to neberu jako negativum - sice se styl příběhu netrefil do mých osobních priorit, ale rozhodně to nepovažuji za chybu. Na rozdíl od výše zmíněných postav z Forgotten Realms a Warhammeru, se zde nekoná veselá, přehnaná a epická akce, kdy jeden hrdina sám pozabíjí tisíce nepřátel a ani se zde nejede podle zjednodušeného schématu "Hodný hrdina versus zlý padouch, plus pár černobílých postav, které se později vybarví" ... Kniha je překvapivě surová, moc se s hrdiny nemazlí, bojové pasáže jsou (až na pár málo vyjímek) popsány krátce a věcně, nezabíhají do detailů a spíše se celé pojetí příběhu a popisy soustředí na hlavní hrdiny, kteří jsou skutečně propracovaní, mají charisma, mají své touhy, obavy, strachy, motivace, vývoj osobnosti v průběhu děje a vůbec zde působí každá postava svébytně a žije svým vlastním životem. Dokonce ani "ti zlí" zde nejsou vykresleni pouze jako tupé a zlé stoje na zabíjení (jako u 99% ostatních fantasy románů) ale jsou to pořád jen lidé se stejnými vlastnosti, jako výše popsaní hlavní hrdinové. Díky tomu celý příběh působí až reálným dojmem a o to více mě vtáhl do svého děje. Styl vyprávění je neuvěřitelně krásně čtivý, v příběhu se nelze ztratit, vše je velmi přehledné a hlavně se každou chvíli stane něco zajímavého, co vám nedovolí odpadnout z vlny napětí. Gemmell dokáže čtenáře do svého světa vtáhnout takovým způsobem, že se s postavami krásně sžijete a cítíte s jejich pocity a obavami ... až dokáže v čtenáři vzbudit i jejich pochybnosti a donutit ho přemýšlet, zda bylo skutečně potřeba obětovat v bitvě tolik lidí, jestli to nešlo udělal celé jinak, dohodnout se s nepřítelem, nebo raději utéct a žít klidný život jinde...jeho spisovatelský um na vás přenese všechny pocity hlavních postav a připadáte si, jako byste tu pevnost před půlmilionovou hordou divochů museli s hrůzou v očích a strachem v srdci bránit s nimi a zároveň bojovat se svými pochybnostmi. ...ne tak Druss. Ten si se svoji sekerou stoupne na hradby, bude čelit statisícovému vojsku s nezlomným odhodláním nikdy se nevzdat a vydrží až do samého konce. Protože on je pravá Legenda !