Dvě linky vyprávění: ta ze současnosti je určena pro polského čtenáře na seznámení s realitou v Ostravě a okolí a ta druhá je z druhé světové války- jako fikce na skutečnou historickou událost. Spojení obou dějů je podle mne průměrné. Vítám ale oživení vzpomínek na Životice 1944!

Nikdy bych nevěřila, že je stále tolik historických událostí o kterých toho víme tak málo. Slezský region se v poslední době stal přímo studnicí vědění. Pomalinku nám tady začíná vznikat nový fenomén a po tajemné a zapomenuté Žítkové nastupují Životice. Gin byl vypuštěn, hon započal. Už vidím ty davy turistů hledajících poslední zbytky pomníčku, či možná smutnou krásu těch obnovených. Nicméně tento smutný příběh je podán celkem čtivou formou. Fiktivní postavy se ze všech sil snaží na pozadí historických událostí přiblížit osudy jedné velké rodiny. Současná dějová linka (ta se moc nepovedla) se pravidelně střídá s historickou (jak jinak, to už je pomalu tradice) a příběh až velmi rychle spěje ke svému konci. Řekla bych, že autorka měla celkem dobře nakročeno, jen to vzala moc hopem. Tady nechybí jen hloubka, vždyť o lásce, zradě či válce se píše pořád. Tady mi toho chybělo mnohem víc. Ve škole by možná p.učitelka ve svém hodnocení poznamenala: "Chybí tomu závěr, ponaučení, dneska je to pěkná 3"