Jáma

Pokud jde o mne, tak si nemůžu pomoct, protože já mám autorčiny knihy fakt ráda ;-). Líbila se mi už její prvotina a i tato kniha je dobře napsaná. Já ji s knihami Stephena Kinga ani nesrovnávám, protože každý z nich má jiný styl psaní a je svůj. I když je zřejmé, že se tam autorka nechává inspirovat - ale na to má podle mého názoru právo. Každému vyhovuje něco jiného a já za sebe musm přiznat, že mi autorčin styl sedne víc než ten Kingův. Ale to je věc názoru ;-). I tento příběh je čtivý, napínavý a poutavý, přestože jsem v knize jen těžko hledala nějakou opravdu sympatickou postavu. Jednu hvězdičku ale ubrat musím, protože se mi předchozí kniha Kříďák zdála přece jen o maličko lepší :-).

Kříďák v detailech připomínal To Stephena Kinga, Jáma zas nezapře inspiraci Řbitovem zviřátek. Ani tentokrát však nejde o laciný plagiát, autorka si jde suverénně vlastní cestou. A zatímco Kříďáka se C. J. Tudorová ještě rozhodla uhrát coby „realistický“ thriller, Jáma už v sobě má kus nepopiratelné fantastiky. Ta však není nikterak využita, takže je trochu záhadou, proč se tímhle směrem spisovatelka vůbec vydala. Což o to, dokud se vyprávění pohybuje v mezích budování atmosféry, funguje řemeslo na jedničku, jakmile však přijde ke slovu rozkrývání motivů a finální konfrontace, význam hororového balastu se mi zpětně zdál lehce nepochopitelný. Ostatně, ono je to se zápletkou jako na houpačce – některé momenty jsou dokonalé, jiné zas odbyté nebo překombinované. I postav je na tak jednoduchou zápletku zbytečně moc, až si jeden říká, zdali původně neměly být romány dva, každý o něčem trochu jiném. Přesto mi ten žánrový mišmaš uhranul, ačkoliv si dobře uvědomuji jeho literární nedostatky.