Jak vychovat z dítěte sportovce

- Geniální kniha aneb doporučuji. Jedna z nejlepších knih, co jsem na dané téma četl. Autor umí psát, píše věcně, stručně, systematicky, čtivě, znale s příklady (tj. bez odkazů, zdrojů), konkrétními radami, používá trefná přirovnání. Kniha je primárně určena pro rodiče sportovních dětí. Nicméně shledávám knihu vhodnou nejen pro každého rodiče, ale obecně pro lidi. Poskytuje rady pro sportovně založené děti, ale ty rady jsou na tolik dobré, psychologické, že s trochou úsilí je můžete přenést jak na výchovu dětí, kterým jde o jinou věc než sport, ale dokonce sami pro sebe, pro svého partnera. Systematická a přitom s rychlými tipy, které velmi usnadňují hledání v knize nebo rychločtení. - V knize mě např. zaujalo: Celá se nese v duchu pozitivismu, konstruktivismu. Obecně nezaměřovat se na chyby, přijmout za fakt, že sportovec/dítě se bude zlepšovat (odstraňovat své chyby), i když je nebudete vyčítat. Zaměřit se na to, co se povedlo a nechat dítě samo si uvědomit, co příště opakovat, např. otázkou **Jak se ti to povedlo?** Perfektní práce se sebevědomím, na straně 69 až 71 máte pár otázek pro zdravé sebevědomí. Perfektně popsána krátkodobá hlediska a dlouhodobá hlediska víceméně v celé knize. V kapitole 4 důkladně popsány zóny kontroly, co máte v moci, co ne a co sice nemáte v moci, ale můžete svým dílem přispět, zvýšit pravděpodobnost. Např. pokud dvanáctiletý házenkář vyroste o dvě hlavy výš, může být krátkodobá vyhrávající strategie, že ho nasadí do útoku. Ale z dlouhodobého hlediska celý tým zakrní nebo dokonce odradí od dalšího sportování. Popisuje, jak nesmyslné je unifikované hodnocení. Perfektně popsána nervozita v kapitole 9. Od základů, proč ji máme, že vlastně to byla pozitivní vlastnost, která evolučně zvítězila. Dnes ji bereme negativně, ale jak ji brát pozitivně, protože nás připravuje na výkon. Perfektně popsány důvody víceméně tzv. bezpodmínečné lásky v kapitole 14, pp 138, i když v kontextu vztahu závislého na výkonu. V kapitole 15 popsán Pygmalion efekt, na co navazuje, proč raději se optimisticky plést. Píše o nebezpečí, když se dítě zaměří příliš na jednu stránku na straně 144. Učí jako korigovat bez negativních zpětné vazby (zaměření na budoucí rozvoj, ne k vyčítání minulosti) na straně 132. Celá kapitola 13 je o práci s chybou a jak ji brát pozitivně, např. denní otázkou **Co se dnes nepodařilo?** (pp135). V kapitole 20 víceméně popisuje pozitivně přísloví **těžko na cvičišti, lehko na bojišti** - jak cíleně si ztížit trénink a pak si na utkání přijít jen zahrát pro radost. - Celou knihu by si měl přečíst každý učitel, kdokoliv spojený se vzděláváním kohokoli. Pokud ne celou knihu, tak aspoň kapitolu 5. Nehodnotit nikoho relativně vůči ostatním (např. dle Gaussova rozložení), ale dle jeho předchozího. Hodnotit jeho postup na jeho schodišti. - Vždy si najdu něco negativního. Na konci knihy v pozdějších kapitolách už už jsem si myslel, že jsem něco našel, že už ta rodičovská chyba byla popsána příliš zjednodušeně, ale do konce kapitoly to dokázal zpřesnit. Takže asi jediné, s čím nemohu souhlasit, je to, že pokládám 7 let houslí za příliš velkou cenu za trénování tréninkového nekomfortu nebo nedělat výjimky (pp 178), ale vše je to o prioritách a schopnosti odůvodnit. - Kéž by podobně dobře, jako se řeší sportovní nadání dětí, se řešilo i jiné nadání, proto i tato kniha je tak univerzální, většinu věcí lze využít nejen pro sportovně nadané děti, ale šla by využít i pro intelektuálně nadané děti. Bohužel realita je jinde. - Geniální kniha. Pro všechny.