Psychologie vítězství

- Autorovu prvotinu jsem četl po přečtení jeho skvělé druhé knihy Jak vychovat z dítěte sportovce Václav Petráš. Tato kniha je obsáhlejší, část knihy zabírá 111 praktických cvičení, které jsou kategorizovány. Svým způsobem mi dává smysl je číst v tomto "opačném" pořadí. Nejdříve tu útlejší knihu a později přečíst tuto, když člověk chce víc příkladů, vysvětlení nebo především kvůli cvičení. - Nikdy jsem nebyl přílišný příznivec pasivních aktivit jako je sportovních aktivit. Jen mi trvalo si uvědomit, že je sleduji ne kvůli sledování, ale kvůli sociálním důvodům. Nějak jsem neviděl potřebu hecovat či nadávat na sportovce, rozhodčí. Celkem záhy jsem si uvědomil, že jestli někdo doběhne, dojede kolikátý je dost náhoda, vždyť rozdíly mezi výkony se měří i na setiny sekundy. Co je setina sekundy? Po přečtení knihy Psychologie vítězství mám poněkud opravený pohled na sportovce. Už to nejsou jen fyzicky nadaní jedinci, ale komplexní jedinci jako každý. A navíc často minimální rozdíly v cíli znamenají, že o to víc nemají řešit srovnávání, které je u nich velmi kontraproduktivní, paradoxně k tomu, jak je sport založen na srovnávání. - A opět tvrdím, že tato kniha není vhodná jen pro sportovce, ale svým způsobem pro kohokoliv. Kéž by se jí řídili např. učitelé ve školách. Doporučuji.

Já jsem s knihou maximálně spokojená. Dozvěděla jsem se opravdu mnoho nového, na konci knihy je i spousta cvičení k dané teorii. A využití je opravdu i mimo sport. Já si z toho odnáším hlavně zónu kontroly. Díky tomuto poznatku jsem se posunula i v běžném životě a pomohl mi, abych dokázala lépe "házet věci za hlavu." Velmi oceňuji, že pan Petráš nechodil jen kolem horké kaše, ale opravdu předával své know-how. Ano, často to bylo jen lehce pod povrch, ale to vůbec nevadí, protože člověk pak ví, na co se zaměřit, co hledat. A ideálně se obrátí na odborníka, kde bude vše ušito pro jeho potřeby a do hloubky.