Nádherné čtení, taková krása! Tolik humorných pasáží, kdy se ze srdce smějete až vám tečou slzy a zároveň hlubokých a tak duši hladících, až se ptáte sami sebe, jak je to vlastně vůbec možné? A na konci knihy si říkáte, proč už to končí? Chtěl bych číst ještě další příběhy. Snad budou.

Začala jsem číst a říkala jsem si: "Co na tomhle ty oslavné komentáře viděly? Tohle je skvělé, jedinečné, úchvatné čtení? Asi jsem sáhla po jiné knize." Ale pokračovala jsem, nerada totiž odkládám knihy nedočtené. Naštěstí, protože jinak bych se ochudila o mnohé. Protože tohle bylo prostě úžasné! Způsob vyprávění, použité jazykové prostředky, ale hlavně to téma. Jistě, našla bych mouchy - škola a školka vzdálené 32 mil? A jak vypadá vzdělávání, které neprudí matku a přitom něco dává právě dětem jako je Anežka? Ale to jsou (moje) nevyjasněné detaily, které úplně zapadnou v tom indiánském (vymyšleném?) celku. Báječně jsem se bavila, poučila jsem se a u posledních stránek jsem regulérně bulila, což se mi stává opravdu jen výjimečně. "To, že jsem se nezbláznila a zbytků rozumu se držím stejně pevně jako jižanská dívka svého přízvuku, přikládám své české povaze. Který jiný národ by dokázal tak roztomile potírat rozdíl mezi tím, co vidí, a tím, co mu říká mozek?"