Indiánský erotikon

Líbilo. Víc jak prvotina. Je znát, že si autorka umí udělat legraci i sama ze sebe, sic po každé kapitole Howg mi navozovalo pocit, že se vracím právě do dob Vinnetoua, francouze s parukou a jugoslávskou prérií :), ale jinak z každé věty je cítit a znát pokora a láska k přírodě, k lidem, které jí obklopují a příběhů co vychází právě z této lásky. Poslední kapitolka o strachu, svobodě a národní hrdosti je naprostým přesným popsáním stavu naší společnosti. Neumíme jednat ve vyšším zájmu, neumíme se za nic postavit, umíme se dívat pouze na sebe a neuvědomujeme si krátkozrakost svých rozhodnutí. " Indiáni se nemusí učit, komu otevřít dveře a komu ne. Oni žádné dveře nemají. Indiáni jsou hrdí, stateční a pečlivě chrání budoucnost svého rodu, svoje děti."

Tohle mě bavilo, takové milé příběhy z neobvyklého života, povětšinou dost trhlé. No ze života - lámu si hlavu tím, zda jsou reálné a zda autorka vůbec existuje, ale je to vlastně jedno, protože povídky v sobě mají tolik života, že si vystačí samy.