Byl to Indigový svět, který letos v únoru dal podnět k tomu, abych přehodnotila některé své dosavadní postoje. Před pár týdny jsem se k němu vrátila v podobě audioknihy a když jsem zjistila, že v květnu vyšlo volné pokračování, hned jsem šla do knihkupectví. Musím říct, že i když jsem teprve v první čtvrtině knížky (což je během jednoho večera docela dost, protože se to čte samo), mám dojem, že autor posunul laťku oproti předešlé knížce o dost výš. Jednak už nejde tolik o filozofování nebo proklamaci vlastních názorů, které mi místy kazily dojem (ne, že by byly zcestné nebo nějak radikální, ale přišlo mi, že je autor mohl podat trochu jemněji - což je ale můj problém). V Indigové realitě je vidět práce s fakty, odkazy na různé literární zdroje, myšlenkové proudy... Je to zkrátka bohatší a už ne tolik o panu Loydovi , je to plnohodnotná osobnostně-rozvojová literatura. Je vidět, že sám autor se posouvá :-) A umí ukázat cestu, po které by se mohli dát i jeho čtenáři. Potěšilo mě, když jsem při listování knížkou narazila na mapu vědomí podle D. R. Hawkinse, těším se na kapitoly o čakrách, o které bych se taky chtěla začít víc starat. Tahle knížka už se mnou prostě rezonuje víc, mohu-li soudit podle prvních cca 70 stran, ale nebýt té první, asi bych se k téhle nedostala :-)

Předchozí knihu od Simona Loyda jsem nečetla, tudíž nemohu posoudit, zda ji toto volné pokračování předčilo či nikoliv. Nicméně knihu jako takovou jsem ihned po dočtení zařadila bezesporu do mojí top desítky duchovních knížek. Je to částečně tím, že už několik let jsem fascinovaná tématem čaker, kosmických energií apod. a tato kniha mi uceleně a smysluplně předala přesně to, co jsem potřebovala ve svých znalostech doplnit. Největší plus ale vidím v tom, že se Loyd jako jeden z mála autorů snaží ke každému svému tématu dodat příklady, návody a postupy. Většina duchovních knih, které jsem dosud přečetla, obvykle klouzala po povrchu nebo byla příliš abstraktní, čímž ve čtenáři vzbudila dojem, že aby dosáhl osvícení a zdraví na rovině fyzické i duševní, musí se odstěhovat minimálně na deset let do ašrámu v Himalájích. Simon Loyd se však ve své knize snaží držet při zemi a předává čtenáři hezky "po západsku" přesné návody, jak na to, i s konkrétními internetovými odkazy. Indigová realita je tak povzbuzením pro všechny, kteří stojí na samém začátku cesty, že to jde. A jde to možná snadněji, než si většina populace myslí. A já už se nemohu dočkat, až si celou knihu přečtu znova a vydám se s její pomocí na svou cestu.