H2O a poklad šíleného oka

BOM-BA-SÁL-NÍ! :o) Osud mi přihrál do ruky tuhle dětskou knížku a já se u ní královsky bavila, i když už dítě dávno nejsem. Být mým ratolestem okolo jedenácti, nebo naopak přes třicet, tak jim ji vnutím. Bohužel se obě nacházejí v mezidobí, kdy z ní na jednu stranu už vyrostly a na tu druhou do ní ještě nedospěly. Ale jednou se dočkám. :o) Kromě toho, že je to skvěle napsané, je to taky moc vtipná alegorie na Prahu. Takže městem, kde naši hrdinové prožívají svoje dobrodružství, protéká řeka Hltava, nad kterou se tyčí Věštihrad, slunce zapadá za věže katedrály svatého Dyndy na Prahradě a orloj je na radniční věži na Kratihrdelském náměstí. :o) „Kozibradští věřili, že Snědené schody kdysi dávno mezi domy prokousal sám ďábel poté, co mu poustevník svatý Dynda namočil ocas do svěcené vody. A že si pak od sežraného kamene schválně ulevil v podobě vysokého obelisku na třetím nádvoří Prahradu, hned vedle katedrály.“ A úplně nejlepší jsou vysvětlivky psané po stranách. „Panika - Slovo panika vzniklo ze jména starořeckého boha stád a lesů Pana. Ten měl totiž tak chlupaté nohy, že dámy při pohledu na Pana propadaly panice. Od té doby pánové nosí na veřejnosti dlouhé kalhoty, aby mohly dámy šílet v pohodlí domova.“ Nebo tahle, která vysvětluje, proč je katedrála ve městě zasvěcená svatému Dyndovi. Že by nějaké šťouchnutí do vlastních řad? :o) „Sv. Dynda - Říká se: uděláme to jindy, na svatýho Dyndy... Ale proč? Svatý Dynda žil za krále Klacka. Nikdy nic nedělal, takže nikdy nic nepokazil, a proto byl všeobecně oblíben. Jednoho dne ho při odpočinku sežralo hejno hladových želv. Tím se stal patronem všech flákačů, lemer líných a nicnedělníků. Ve světě je také známý pod latinským jménem svatý Prokrastinacius.“ Zkrátka jsem z téhle knížky tak nadšená, že zaprvé hned musím najít nějakou oběť, které ji vnutím, a za druhé si rozhodně musím přečíst zbývající díly. Tím spíš, že jsem se s talentem sobě vlastním trefila do prostředka, a tím pádem mi určitě utekly nějaké narážky na první díl. Takže vřele doporučuji, ale vemte to od začátku. :o)

Hugo přinese do úkrytu na stromě zkamenělou jitrnici, prý jí koupil od nějaké divné paní a řezník Synek potvrzuje, že to je jeho jitrnice, která byla den předtím v pořádku. Společně pak Hugo, Hubert a Ofélie rozjedou párání ohledně jitrnice a přibyde jim nemilý fakt - ďábelský profesor Vulpes unikl z vězení. Je to hodně vtipné, stejně jako předchozí díl, taky nechybí nějaké to napětí. Moc se mi líbilo jak se řeznictví jmenuje Synek a dcery, ale lidé říkají po svém Synka a dcerové. A recenze na zadní části knihy jsou skvělé.