Fíla, Žofie a Smaragdová deska

Mám podobné pocity jako u knihy Žárlivý rytíř a tichá nevěsta. Knížka krásně vypravená, se spoustou nápadů, ale jako by ani nebyla pro děti. Anebo jinak: tahle knížka je pro děti, ale musí ji (měl by ji) s nimi číst nějaký dospělák - samotný příběh je docela náročný a složitý, je v něm tolik neznámých a obtížných slov, přičemž vlastní jména patří k těm nejsložitějším. Kvízy na konci jednotlivých kapitol jsou zajímavé, jejich rýmující se názvy napodobující veršované názvy samotných kapitol určitě pobaví, ale jsou docela náročné. Neustálé špičkování a popichování obou sourozenců má taky své kouzlo, asi bych si měla jednotlivé nápady vypsat - jsi trapná jak paví ocas o půlnoci! A ilustrace Lucie Dvořákové opět bodují a nádherně dotvářejí složitý a náročný text. Avšak měla bych i drobné výhrady: popsaný způsob konzumace granátového jablka (s.71) bych si ráda nechala předvést - granátová jablka miluju a jejich okrasnou verzi si doma každoročně vypěstuju, ale dostat se ke šťavnaté dužině a zakousnout se do ní je téměř stejně náročné jako dobýt hrad. O mářince vonné jsem tady četla poprvé, doposud vždy to byla jen mařinka vonná (jednou dokonce Mařinka jako pohádková postava). Ale zase třeba Mudrcštejn, Kamínek mudrcínků, Kerberosík, přerosování neboli destilace, to byla čirá radost z četby. Dětem by se určitě líbilo "Přidej studnu, taky kozla, aby hra měla víc kouzla"; to všechno byly lahůdky, takový úžasný gejzír nápadů. Po dočtení tedy mírná rozpačitost - kniha je nápaditá, originální, skvěle ilustrovaná, ale měla by mít na titulní stránce upozornění: doporučujeme četbu v tandemu zvídavé dítko - fantazii oceňující rodič. Nebo možná spíše "společná četba dítě - rodič podmínkou". Ale třeba se pletu; velice ráda uslyším, že si ji děti v knihovně samy vybraly a bez problémů a s nadšením i samy přečetly. Mě ovšem nejvíc pobavila tahle pasáž, zcela nealchymistická, ale skvělá: "Ti dva hádavci žili s maminkou Letícií a tatínkem Tadeášem v domě, který jejich praprapředkové kdysi dávno postavili na louce mezi dvěma tenkými doubky. Jenomže za ta dlouhá léta doubky vyrostly v košatá dubiska a jejich kmeny do domu tlačily z obou stran, a tak z něj udělaly nejdřív domek a nakonec docela tenký domeček. Maminka se starala o domácnost, což zahrnovalo také roztlačování dubů. Aby domeček nerozmačkaly úplně, musela každé ráno i večer kmeny dubů roztlačovat smetákem. Tatínek sice chodil do práce, jenomže maminku a svoje dvě děti tolik miloval, že na ně musel pořád myslet. A když myslel na rodinu, nemyslel na práci, to dá rozum. Proto v žádném zaměstnání dlouho nevydržel, ani nevydělal moc peněz."

Zcela doporučuji Vašim dětem! Krásný a hlavně inteligentní příběh o přátelství, odvaze a "chytrosti" na pozadí světa mytologie a alchymie... Mimo jiné je kniha doplněna "tematickými kvízy" a laskavým humorem. Děti se k ní stále vrací...