Druhý život pana Roose

Už nehodlá být mrtvolou zaživa. Nicméně osud rozhodl, že mu do cesty předhodí mrtvolu skutečnou! Aby konečně přestal být podivínem z fabriky na termosky, rozhodl se pětapadesátník Ante Valdemar Roos dvoumilionovou výhru ve švédské obdobě sazky utajit. Jak před závistivým světem, tak před hašteřivou manželkou a dcerami na zabití, jelikož chatku u jezera si za tu sumu lze přece užívat i bez jejich požehnání. Úniková strategie však nepočítá s nedoléčenou feťačkou Annou, která se v jeho novém útočišti skryla na útěku před ramenem spravedlnosti. Oba si v domku vyjdou nezištně vstříc, protože ani jeden z nich není vyvrhel, ale ještě netuší, že posměváček osud je brzy vžene do situace, na jejímž konci je kudla v zádech dotěrného násilníka a úprk z místa činu. A od inspektora Gunnara Barbarottiho, už tak přetíženého všednodenní kriminální agendou města Kymlinge a navíc s čerstvě zlomenou nohou, se očekává, že s kolegyní šmodrchanec rozmotá – úraz neúraz. Zpočátku budou jen obtížně sbírat střípky indicií případu, který začal banálním pohřešováním… Trojnásobného držitele ceny za nejlepší švédské krimi vždycky nejvíc zajímaly motivace osob za hranou zákona. Třetí případ buldočího stoika Barbarottiho ukazuje, že životní restart je obtížný nejen pro propuštěné recidivisty, ale i pro bezelstné antihrdiny. Zbytek „spořádaných" lidí v tom totiž není zas tak nevinně. „Záviděníhodné mistrovství povahokresby. Jak u zločinců a obětí, tak na straně těch, kteří po nich coby pěšáci kriminalistiky pátrají.“ – krimi-couche.de. „Tohle není hamburger pro strávníky z kriminálního fastfoodu. Potěšen bude naopak ten, koho zajímají zevrubné a dalekosáhlé psychologické rozbory zločinu i jeho protagonistů.“ – Frankfurter Rundschau. „Dobře napsaná kniha plná živých dialogů a někdy neočekávaného chování titulního hrdiny nutí k hlubšímu zamyšlení nad tím, že nový život lze začít prakticky kdykoli… Tedy pokud na to budeme mít dost sil.“ – kritiky.cz.