Tohle jedna z knih, kterou dáte na jeden zátah. Ze začátku malinko tápete, než se autorka dostane k jádru pudla. To je ale jen malá chvilka jako u každé knihy. Pak vás kniha vcucne a jedete. Prožíváte všechny pocity s hlavní hrdinkou Emou. Nadšení, strach, nejistoty, tápání, radost, osamění, překvapení,...Je to sen nebo skutečnost? Ráj nebo horor? O co tam jde? Ema prožívá různé pocity, všude jsou kamery, cestu, jídlo, spaní, vstávání, léky, vše je řízené robotem. Může odbočit z vytyčené trasy? Nežádoucí. Chová se divně. V Dokonalém městečku je každý šťastný, veselý, plný energie. Vyhovuje jim přikázaná cesta plná životní energie a zdraví. Čímž je cvičení, zdravé stravování,... Jenže za tím dokonalým pozlátkem se děje něco, z čeho mají někteří strach. Je nakonec všechno dokonalé nebo je to dokonalý horor? A objeví Ema pravdu? Knihu opravdu neodložíte. Vytříbený styl psaní autorky vás svým příběhem pohltí. Ale co ten konec? Jakože uf, maličko useknutý. Já potřebuji víc stránek? Nevypadly žádné? Chystá se druhý díl? Knihu doporučuji!!!

Začnu tím, že už loni jsem se u sebe sama přesvědčila, že dovedu být kritická i k těm autorům, kterých si velmi vážím a že i ti moji srdcoví mě mohou v některém svém díle zklamat. Nebojte, tak tady to není vůbec potřeba, jen jsem chtěla uvést, že kdyby mi ten příběh nesedl, tak bych to dokázala napsat, přestože každý o mě ví, že tuto českou autorku naprosto respektuju, obdivuju a kde můžu, tak ji vychvaluju. A jsem tak ráda, že s tou chválou můžu pokračovat dál. Mě totiž fascinuje, jak právě paní Karolová u mě dokázala svým psaním vyvrátit to, co jinak u knih nemám ráda (náznaky, pocit, že bych chtěla ještě další kapitolu) a přiznám se, že jen opravdu jen u ní mi to nevadí, protože moc dobře vím, proč to tak je a proč to tak píše a mně to obrovsky vyhovuje. A je to hlavně proto, že to, co potřebuji vědět, se vždycky dozvím a ostatní není tak podstatné. A tak to funguje i v reálném životě, nikdy nebudete vědět o všem a všech všechno, vždy vám zůstane nějaký otazník a nenaděláte s tím nic. Ale k příběhu - no bylo to velké očekávání a hned 14.3.2024 jsem letěla do knihkupectví a knihu si koupila. Víkend byl jasný a bylo to bezvadné. Mozkové buňky najely a já po celou dobu čtení uvažovala a kombinovala. Musím říct, že tím, že některé věci vím, tak mě napadly, ale opět to nevadilo, protože motiv postav mi nebyl znám a o to šlo. Ale konec omáčky a jde se na věc. V knize jde v první řadě o nový začátek v životě – nový start, v novém městě, domě, v nové práci. Jde o totální změnu dosavadního života. A jak to, tak bývá, tak si ty nové začátky každý vždycky malujeme narůžovo. V příběhu jsou v podstatě dvě hlavní postavy, na kterých to celé stojí. Obě mi byly určitým způsobem blízké – jedna milující řád a vše tak, jak má být, druhá chudák se jí nedařilo. V každé jsem se viděla. V tom příběhu je totiž navíc krásně vidět, jak se život dovede měnit – v jednu chvíli je vše v pohodě a najednou prásk a je malér. Zároveň je to možné i obráceně, dlouhou dobu malér a najednou prásk, přichází naděje a radost, které máte na dosah ruky. A kdo by po tom nesáhl, no ne? Já rozhodně! A tak kráčíte po té nové životní cestě a koukáte a odkrýváte nejprve tu radost, ale následně zjišťujete, že ta původní růžová budoucnost má přeci jen šmouhy. A vy jako čtenář začínáte ty šmouhy odkrývat a za mě jich tam bylo opravdu plno. A hlavně jsou to šmouhy aktuální, současné a žádné vycucané z prstu, jsou i nebezpečně reálné a nechci prozrazovat víc, ale paní autorce můžete opravdu věřit to, co píše. Při čtení jsem občas doslova nestíhala ty přesahy a moje vlastní myšlenky, moje úvahy jely na plné obrátky. A to mě baví a moc za to děkuji. Nebudu prozrazovat, co všechno je v tom příběhu ukryto, protože zase – každý tam může vidět něco jiného a já vám svou vizi nutit nebudu, vždyť to nedělá ani sama autorka, ale věřte mi, zase to tam je! Právě její bravurní způsob navedení na hlubší zamyšlení je, že danou věc nepokrytě napíše do jedné či dvou vět, a pak jako by nic jedeme, pokračujeme dál v hlavní linii a vy si sami určíte, zda v té naznačené odbočce si vezmete něco pro sebe a nebo ne. A to je právě to kouzlo knih paní Karolové a teď jsem to práskla. No nic, zas to mám dlouhé, ale za mě – příběh má krásnou myšlenku, ukazuje sílu lásky a to na více úrovních. A nezlobte se na mě, ale já to tam fakt všechno vidím a za knížku moc a moc děkuju. Jo a ještě za Vršavu!!!!!