Má to své kouzlo. Občas jsem viděla jako dítě pohádku. Kniha je lepší. Ale přece jenom je to starší kniha, lépe ji pochopí děti vedené k víře. Ale je miloučká i ta smrt je tam tak hezky pro děti vysvětlena. Takový je koloběh života. Určitě doporučuju.

Je letní čas. V tomto čase jsme chodívali s dětmi pozorovat Svatojánské broučky na jednu stráň. Pokud jste někdo zažil takovouto letní noc, kdy není nikdy tak úplně tma a uprostřed nezřetelných stromů probleskují světélka, tak víte, o čem mluvím. O kouzelné atmosféře, o hlubokém pokoji uprostřed mnohdy chaotického světa. A další silná vzpomínka se váže s dětstvím mým, kdy jsme doma otáčeli stránky velmi staré knihy s překrásnými ilustracemi a poslouchali hlas maminky, který nás vedl do světa Broučkových dobrodružství. Později jsem četla již sama. Vnímala jsem vtipné momenty "foukání do komína", dobrodružství a nebezpečí prvních letů. Ale nejvíce ve mně zůstával melancholický pocit, když někdo z broučků umřel a na tom místě vyrostla chudobka. Dosud mám tento kvítek spojený s touto melancholií. Jsou asi různé druhy smutku. Existuje zřejmě i pohádkově krásný. A o tom je tato kniha. Smrt patří k životu, i když nevím, zda mě melancholie této knihy nepoznamenala tenkrát až moc. Musím popravdě říct, že jsem se radovala, když se "záhadně ztratila" poslední strana prastaré knihy. Nedávno jsem u maminky hledala, a ztratila se již celá kniha, ale z toho žádnou radost nemám. Pokusím se to vydání nějak dohledat. Doporučuji hlavně tu procházku za živými světluškami :o)