Broučci

Jako dítě jsem broučky milovala. Pohádka pro děti je to překrásná. Jazyk, jakým je psána, je květnatý, milý, přívětivý. Ale bohužel jako dospělá vidím mezi řádky něco, co mě znepokojuje. V pohádce se odráží stav společnosti, v jaké autor žil. Tradiční rozdělení na mužské a ženské role - muži-broučci pracují mimo domov, ženy-berušky se starají o domácnost, o to, aby měli muži po pracovním dni veškeré pohodlí. A zároveň v tom celém vidím ještě něco a nazvala bych to vzorem pro výchovu za pomocí strachu. "Musíš poslouchat", to se v knize opakuje několikrát na každé stránce. Musíš, protože když budeš poslouchat, nic se ti nestane, nebo se ti alespoň nestane nic, co by si Pan Bůh/vládnoucí společnost nemyslel, že tak není správné. Pokud snad poslouchat nebudeš, zle se ti povede. Je v tom jak silný odraz křesťanské víry, tak také odraz socialistické společnosti (i když bylo dílo napsáno ještě dlouhou dobu před nástupem socialismu, i tak tam ty ideje cítím).

V dětství moje opravdu oblíbená knížečka ze života milého hmyzu. Jeden si úplně ten jejich svět se světničkami a světélky úplně snadno představil a zapůsobil na mě tak, že jsem si dával sakra pozor kam šlapu. Díky datu vydání může dnes působit lehce úsměvně, s těmi všemi Pány bohy, ale i dnešní prťata v ní určitě mohou najít své kouzlo, i když sem tam nějaká ta drobotina zemře - A spali a spali :-) - 85 %