Babička

„Jak se máte¬?“ „No nic moc.“ „Vaše máma se měla zásadně dobře. Naučila jsem se to od ní. A víte, jak to dokázala? Uměla žít ze snu.“ Že nevíte, jak na to? V téhle knížce zjistíte, že Aňutin recept není nijak složitý, je vlastně úplně prostý, zjisti, co tě činí šťastným a sni o tom … a pak si jdi za svým snem! Po hodně dlouhé době jsem se vrátila k paní Obermannové, abych zjistila, že se (KONEČNĚ) vrátila k tomu, v čem je dobrá, zase (KONEČNĚ) píše tak, jak si ji pamatuji z Deníku šílené manželky a Divnovlásek, (KONEČNĚ) zdá se, opustila tu zvláštní osobní sebeprezentaci, která mě od ní na dlouhou dobu odradila. Až se objevila Babička, která mě zaujala na první pohled i na ten druhý, když jsem knížku otevřela, a tak jsem se pustila do čtení. A dobře jsem udělala! „Tak při látání Všech svých běsů Klaním se, klaním Všemu, co neunesu.“ Zdá se, že autorka šla do sebe, každopádně, začetla jsem se rychle, do s laskavostí a jakousi noblesou pojatého (hodně autobiograficky laděného) příběhu Xénie (kdo zná předchozí knížky, tak dobře známého autorčina alter-ega). Xénie už je babička! A tak už ví … že se celý svůj život potácí mezi dvěma protipóly. A taky už dobře ví … že si stále stejně nemůže pomoct – a dělá to znovu a znovu – zkouší šlápnout bosou nohou do toho vosího hnízda! Její obranou je dost hořký a pořádně černý humor, jenže ho dost často obrací právě proti sobě! Naštěstí, ve své podstatě v dost banálním textu, jakoby mimochodem, občas najdete skryté poklady – vloudí se do něj myšlenky, které stojí za to, abyste o nich přemýšleli, objeví se postřehy, které stojí za to, abyste si jich všimli. Navíc, Xénie je opravdu docela vtipná, spíš sebeironická, ale taky se /skoro jakoby záměrně/ staví do role sebelitující se naivky, kterou nikdo nechápe, každý s ní manipuluje, a tak jí vlastně všichni dost ubližují … škoda, že to zní víc ufňukaně než ironicky. To ale není všechno, co se dá o Xénii říct, ona je totiž taky, a především … Otevřená! Opravdová! Chytrá! Cynická až jízlivá! Je děsná! Je zajímavá! Ale určitě ne sympatická! „Zatoulaný andělíčku, Kde vězíš?“ Těžko se v ní vyznat, v těch překvapivých reakcích, když zajímavě (a to mě nejvíc bavilo) vypráví a hledá, střípky z matčina života, a pak bác, a přijde ufňukaná sebeobhajoba. Autorka několikrát v rozhovorech popřela, že by její knižní příběhy byly něco, jako terapeutické psaní, jenže já jí to tak úplně nevěřím, z těchto řádků prostě na mě křičí … touha … zjistit, co jí dělá šťastnou! Jak žít, i když už nečekáte zázraky, jak žít v tom našem, pěkně tlusťoučkém, blahobytném světě, který je poslední dobou pěkně nahranej, protože nějak přestávají platit známé vzorce. A tak Xénie povídá a povídá, přemýšlí a přitom se na všechny kolem stále usmívá – jako přijatý obranný a ochranný mechanismus, který zdá se, dost často funguje – a babičky o tom ví své … „založila bych tu babiččinu zahrádku, taková zahrádka má svoji filozofii, myslím, že se vám v ní bude líbit, myslím, že s vámi bude ladit …“ … „je to totiž takové místo, co je celé zdánlivě zarostlé a zanedbané, co nejvíc kytek a bylin, které všechny rostou přes sebe bez ladu a skladu, ale přitom útulně a mile“ … a víte co, z takové zahrádky vyzařuje jen dobrá energie  … … vidím tu meduňku, pažitku, oregano, … a taky mátu, rozmarýn, cibuli, petržel, mateřídoušku a levanduli, a taky jahody, rajčata a kopretiny … a tady v rohu, růže … „pro ten čas, který své růži věnuješ, je ta tvá růže tak důležitá“ ! PS: dala jsem původně 3*, ale při psaní komentáře jsem ještě jednu přidala ... za ten návrat ... a tu babičkovskou, skvěle zvládnutou roli :-).

ÚŽASNÁ KNIHA :-) Pro mě opravdu skvost. Příběh o životě a smrti, napsaný lidsky, upřímně a čtivě. Novodobá Babička je opravdu jedinečná. Xénie se věkem blíží k šedesátce a hodně už toho prožila. Vypráví o práci, lásce, o dětech, vnoučatech a především o zesnulé mamince z jejíhož deníku se dozvídá plno překvapivých a nečekaných informací. Ve vzpomínkách na maminku jsem se viděla a to mě úplně dojímalo. Několikrát jsem si při čtení říkala: " Přesně, to sedí." MOC DOPORUČUJI !!! SMYSLEM ŽIVOTA JE ŽÍT! MĚJ SLUNCE V DUŠI, JARO V TĚLE A VŠECHNY TRABLE POŠLI DO PRDELE :-)