101 největších alb pop-music

Že nemám rád žebříčky, ankety a všechny ty nej- záležitosti, jsem psal už několikrát, nicméně i přes to se ke mně dostala další taková věc. 101 největších alb pop-music jsem si koupil jednak proto, že kniha takřka nic nestála, ale také abych si rozšířil hudební obzory. Povedlo se to částečně a navíc za cenu čtení různě napsaného textu (poznáte, která alba autora bavila, a která ne) a podivných nedostatků, jako když Pavel Klusák představuje čtyřčlennou skupinu Queen slovy "Zpěvák a autor Freddie Mercury, kytarista Brian May a další členové...", když v kapitole o Heroes matoucně píše, že Bowie pracoval "s Enem", ačkoliv jméno Briana Ena předtím nepadlo... A aby toho nebylo málo, není v knize ani jedno album od Johnnyho Cashe, ačkoliv minimálně živák z Folsomu by tam podle mě být měl. Přesně proto nemám rád žebříčky.

Zajímavý i když subjektivní přehled významných hudebních děl populární hudby od roku 1956 (Elvis Presley) do roku 2015 (Gorillaz). Nebudu vypisovat v čem se s autorem neshoduji, co by mohlo být jinak, nebo kde se (snad) mýlí. Já oceňuji příjemné grafické zpracování jednotlivých hesel, jejich stručné zařazení v kontextu celé populární hudby i závěrečné odkazy na desky a umělce podobného charakteru. Líbí se mi kapesní, malé provedení i závěrečný přehled základních hudebních stylů a nezbytný rejstřík pojmů. Ze 101 alb pana Klusáka jich mám, nebo jsem měl, 62 a i u těch, která nevlastním, nebo se s nimi žánrově, či časově míjím, oceňuji, že ve své době platila mezi ty, ne-li největší, tak určitě významná díla světového popu a rocku. Příjemná kapesní pomůcka pro hudební fandy.