Zmizelá Šumava

Já jsem musela v nějakém minulém životě žít na Šumavě a být tu štastná. Protože tento kout naší vlasti miluju a ráda o ní čtu. Sotva jsem tu kdy byla, Šumavu jsem viděla tak nějak z rychlíku ale pořád mě přitahuje, Projela jsem kus Ameriky , ale ani tam není tak krásně a tolik magických míst jako tady. A taky tam nemájí legendu Emila Kintzla.

Každou větou autora, každým jeho pohledem, každou fotografií lidí nebo krajiny vnímám jak E. Kintzl Šumavu miloval. Své vzpomínky na Šumavu a nelehké osudy obyvatel nám předkládá tak citlivě a měkce, že mu je nejenom věřím, ale dokáží u mě vyvolat prožitky jako bych tam s těmi příběhy byl a žil je společně s nimi. I když život zde po staletích a generacích na Česko-Německém pomezí lehký neměli. Třeba na Knížecích pláních, nebo v úplně zaniklé vesnici Zhůři, nebo na Horské Kvildě. Všude nás hladí životními příběhy v tak drsném prostředí jakým Šumava po staletích bývala a je. Doporučuji všem, kdo se chtějí něco o Šumavě, o té kterou už nikdy neuvidí, něco dozvědět. Pět hvězd.