Zazi v metru

Knihu jsem chtěla číst vloni jako úlovek z knihobudky. Jenže jsem byla z práce hodně unavená a Zazi jsem vůbec nerozuměla, dala ji do nedočtených. A ejhle! Letošní výzva přečíst nedočtenou knihu. Vytáhla jsem tedy Zazi. A protože mám klid a odpočinek, dočetla jsem. Já tu knihu už jednou četla, když jsem byla dost mladá, v polou četby jsem to poznala. Akorát si nepamatuju, co jsem si o tom myslela. Nicméně dnes s životním nadhledem musím říct, že jsem se náramně bavila po většinu času. Cácora měla hubu jako kanál, ale koneckonců - je snad moje? Nebo jsem já v Paříži? Zkrátka nebrala jsem text vážně, užívala si naprosto brilantní překlad Zdeňka Přibyla, četla rodině úryvky nahlas ( není jim jasné, jestli jsem v pořádku:-) ) a už se moc těším, jak se o knihu podělím se stejně střelenými přáteli. To budou hlášky!

Isteže, je to vec vkusu, ale takto som si jednu z údajne "najvtipnejších kníh modernej francúzskej literatúry" nepredstavovala. Nepresvedčil ma ani dej, ani "slovná zásoba" hlavnej postavičky a spol.