Prokletá krev

Co se Prokleté krve týče, nedokážu říct, že bych s jistotou věděla, co si o tom myslím. Posledních sto stran můj velmi kladný názor dost nalomilo. Je to skutečně hodně čtivé, námět se povedl (kombinace prvků, které se k sobě nehodí, nicméně i tak tvoří krásnou dějovou linii – perfektní a originální) a styl psaní autorky mi sedl již ze začátku. Příběh mě opravdu bavil, zvládla jsem ho přečíst za necelé tři dny. I tak se ale nemohu zbavit dojmu, že poslední třetina knihy se tolik nevydařila. Nebavil mě děj, některé situace mi připadaly naprosto... nepřiměřené (jestli to tak mohu nazvat) a začalo mi vadit myšlení určitých postav. Také jsem prohlásila, že je to trochu překombinované (trochu? Hodně!). A můj názor na hlavního upíra? Zatraceně nesympatický člověk, co se mi do srdce skutečně nevryl. Konec knihy je za mě zkrátka záležitost, která mě absolutně nenadchla, jinak je to rozhodně zajímavá zkušenost. Navíc se Prokleté krvi nedá odepřít to, že je nesmírně čtivá a vy ji opravdu nebudete moci odložit.

Prokletá krev je dobrá knížka. Můj problém je, že jsem se nemohla začíst a nedokázala se vžít do děje, takže mi bylo jedno co se děje. Je to plný akce, ale já se fakt nemohla začíst. Posledních sto stran se zdálo že bude super, ale pak se to vzrhlo a posledních padesát stran bylo jedno velký wtf který doteď nechápu. Bohužel, průměr.