Aristoteles a Dante odhalují záhady vesmíru

Moc mne to mrzí. Já to nedokázala dočíst a je to určitě ve mně, já se za to omlouvám, ale nedala jsem.... I tak věřím, že si kniha nachází spousty spokojených čtenářů.

Já vím, že tady jdu zase úplně proti proudu, ale tak moc jsem této knize věřil, přitom to pro mě bylo utrpení. Aristoteles jako hlavní postava? Jen mě mrzí, že jsme podcast o nejhorších knižních postavách zrovna vydali. Nevím, jestli zapůsobilo to, že jsem knihu četl na začátku zkouškového, ale číst celou dobu o (za mě) malicherných problémech se opravdu nedalo. Aristoteles od začátku do konce fňuká, protože tak nějak neví, co se sebou. Problém je, že za celou knihu neudělal jedinou věc, aby to změnil. Nemá kamarády. A zkouší si je snad najít? Neví, co chce dělat v budoucnu. A zkusil nad tím někdy třeba i vážně popřemýšlet? Má nanic vztah s otcem. A zkusil to někdy změnit? Asi chápete, co chci říct… Ani Dante to nevylepšil. Jeho existence mě sice neotravovala, ale přišel mi hrozně plochý. Nudná stereotypní verze veselého kluka ze sousedství, kterého by měl mít každý rád. Neviděli jsme to už? Jejich idylické přátelství mi moc idylické nepřišlo. Spíše jsem měl čím dál větší pocit, že se oba navzájem jen neskutečně rozčilují, ale bohužel na sebe zbyly, tak lepší jak nic. Před čtením jsem doufal v příjemnou young adult romantiku. Nic takového tam však nenajdete. Téměř ani náznak. Ale dobrý, to by ve finále nevadilo. Ale ta hloubka, kterou vám slibuje už anotace? Tahle kniha měla hloubku asi takovou, jakou mají moje znalosti před nejbližší zkouškou z ontologie. Ačkoliv si na to chtěl autor hrát, tak do příběhu nezasadil jediný rozbor psychiky, žádný vývoj, který by mohl čtenáře nějak posunout. Buď si autor vymýšlí obyčejné problémy, které většina z nás zažívá dnes a denně, aniž bychom se z toho tak hroutili, nebo vám radši jen mezi řádky řekne: „Noooo, ten Aristoteles to má fakt hrozný.“ O to komičtější mi přišlo, že všechny tyto strašlivé problémy mělo ve finále rozřešit jedno obyčejné popovídání. Ano, chápu, co to mělo předat rodičům, ale kdyby se všechny moje niterní problémy daly vyřešit takhle snadno, otevřu si továrnu na zázraky. Nejhorší je, že jsem i po tom všem doufal aspoň v nějaký fajn konec, ale zase chyba lávky. Toto byl asi nejhorší konec romantické knihy, který jsem zatím četl. Autor vás opět celou dobu vede jedním směrem, ujišťuje vás v tom, ještě 5 vět před velkým rozzuzlením vás v tom všem utvrdí. Takže jsem se přirozeně zajímal, jak chce onu romantickou zápletku tedy vyřešit. NO NIJAK. Jednoduše si řekl: „A teď to bude takhle. Proč? Protože proto.“ Asi to tak nevypadá, ale opravdu jsem se na knihu hrozně těšil a čekal od ní skvělý příběh. Bohužel jsem skončil na opačné straně.