Upíří storky – Prokletí upírů

"Máte tady horory?" je nejčastější dotaz malých čtenářů v knihovně. Ano, máme, a tohle je jeden z nich. Upíří storky - prokletí upírů: „první díl neskonale zábavného trháku o upírech“. Možná je formulace neskonale zábavný přehnaná, ale to nic nemění na tom, že upíří storky se čtou skvěle: výborné postavičky jako Vlady a Junior, Vampi a Múzák; zajímavé a nebezpečné putování a hledání Vladova tatínka. Ilustrací je pomálu, ale jsou také povedené, takže ta hlavní podmínka – nutná, nikoli postačující, ovšem v dnešní době poměrně aktuální – zní: pouze pro čtenáře, kteří při pohledu na 222 stran poměrně hustého textu nemají závratě . . .

Za mě lehké zklamání. Říkám lehké. Po brutální náloži humoru a neuvěřitelných situací v knize Na plný koule jsem si chtěla autorčino mistrovství užít někde, kde se zrovna neděje nic emocionálně vyčerpávajícího, a Upíří storky mi přišly jako bezva volba. Jasně, je to knížka pro děti. Rozehraná je naprosto skvěle, blonďatý Vlady má mnohem blíž k chytrému a laskavému nerdovi než ke krvelačnému upírovi, stejně tak jeho tatínek Drákula XXIV. Jeho nejlepším kamarádem je Van Helsing, sice Junior, ale stejně. A pokračujeme, věrným komorníkem je vlkodlak, protivný novinář, který partu pronásleduje, se jmenuje Knoblauch, proč asi. Hrabě Drákula intenzivně vynalézá tabletky, které umožní žít upírům ve slunečním svitu a bez touhy po lidské krvi. Pak se to samozřejmě zašmodrchá, hrabě zmizí a Vlady s partou, do které se omylem vloudí i příšerná sestřenka Vampirie, zjišťuje pravdu o zdánlivé smrti a poté po uneseném tatínkovi pátrá. Svižné vyprávění se nese ve stylu Indiana Jonese včetně překonávání ikonických protivenství jako pohřebiště lodí a letadel v Bermudském trojúhelníku či prolézání nástrah ve sklepení padouchova hradu. K celé anabázi jenom podotýkám, že nejkrásnějším městem světa nejsou podmáčené Benátky, nýbrž magická Praha, bez diskuze. Humoru bylo bohužel podstatně méně než by se mi líbilo. V důsledku mi začala haprovat i logika příběhu. Já vím, ty děti, ale i ony by si zasloužily propracovanější kauzalitu. Vždyť třeba jak Vlady, tak Vampirie se v oceánu vymáchali při setkání s Praupírem, přesto to jejich upírské vlastnosti neovlivnilo. Tak jaká kapka mořské vody jim může pomoci? A tak podobně. Ohmatanou brožuru jsem slupla za odpoledne, obrázky se mi líbily, nelogičnosti mi vadily jenom trochu a celkově jsem se bavila. Takže i s tou lehkou výhradou doporučuji.